Mexická revoluce: Vypuštění tygra

Díaze měl ve vedení Mexika nahradit muž, jenž de facto vedl mexickou opozici od vyhlášení „Plánu ze San Luis“ až do tohoto okamžiku, Francisco Madero.

Madero byl liberálním politikem s naprosto příšernými politickými instinkty. Podařilo se mu napravit mnoho problémů předchozího porfiriánského režimu – například zrušil cenzuru a reformoval zkorumpovaný aparát lokálních politických bossů (tzv. jefes políticos). Nebyl však schopen naplnit společenské cíle Plánu ze San Luis, v čele se slibovanou pozemkovou reformou, což vedlo ke zklamání ze strany rolnického obyvatelstva. Jeho snaha o konsolidaci byla spíše kontraproduktivní – součástí jeho vládního kabinetu bylo mnoho starých porfiriánských ministrů a celkově se jako lídr revoluce snažil konzervativce spíše usmířit. A to až do té míry, že to vedlo ke kompletnímu odcizení skupin obyvatel i konkrétních lidí, kteří mu pomohli se do prezidentské funkce dostat.

Předtím, než Díaz v roce 1911 z Veracruz odplul, údajně pronesl: „Madero vypustil tygra, uvidíme, zda ho dokáže zkrotit.“ Slova, která kromě toho, že znějí celkem „cool“, krásně zachycují situaci, ve které se liberální prezident Mexika najednou ocitl. Madero nebyl jen neschopen tygra zkrotit – tygr mu téměř okamžitě skočil do obličeje. A smutným výsledkem bylo to, že zatímco o 43 let starší Díaz měl ještě čtyři roky života v exilu před sebou, Maderovi v tuto chvíli zbýval sotva rok a půl života.

Důkazem Maderova selhání je skutečnost, že namísto toho, aby stál na konci Mexické revoluce, se jeho zvolení prezidentem dá označit spíše za konec její úvodní kapitoly. Revoluce jako taková trvala až do roku 1920 a během jejího průběhu zemřely stovky tisíc lidí. Na jejím konci však stál muž, kterému se konečně podařilo, v té době už velmi unaveného, tygra zkrotit. Muž, který je předmětem této série tohoto textu: Álvaro Obregón.

Obregón je pro mě fascinující osobností, která je podle mého názoru přehlížena na úkor romantických hrdinů revoluce, jako byli Pancho Villa či Emiliano Zapata (tedy pokud někoho vůbec Mexická revoluce zajímá). Na Obregónovi je totiž krásně vidět jak osobní odhodlání, tak i to, jak byl produktem své doby. Hlavní věcí je však to, že jelikož byl, jak o něm bylo jednou napsáno „radikálně pragmatický“ a tím pádem se politicky dokázal vmanévrovat tak, že když bylo po všem, byl tím posledním, kdo zůstal „na nohou“. Toto je příběh o tom, jak neznámý muž ze Sonory „zkrotil tygra“.

Obregón se narodil v roce 1880. Jeho otec zemřel ve stejném roce, takže mladého Álvara vychovávala jeho matka a sestra. Matčina rodina hrála roli v jeho dospívání dlouhodobě – během náctiletých let našel stabilní práci v cukrovaru, a když chtěl v roce 1906 založit svou vlastní farmu, půjčil si peníze právě od rodiny své matky. V roce 1903 se oženil a vystřídal několik zaměstnání, od farmaření až po pouliční prodej bot. Rok po tom, co si založil farmu, ho však postihla tragédie: jeho žena i dvě starší děti zemřely. Obregón se tak stal vdovcem se dvěma malými dětmi, o které se od té doby z velké části staraly jeho sestry.

Po této tragédii se na čas stáhl, ale v roce 1909 vynalezl nový sklízecí stroj na cizrnu a brzy nato si založil firmu, která tyto stroje vyráběla. Zde se poprvé dostal do kontaktu s lokální politikou. Loboval u místní vlády za rozšíření železničních kolejí až ke své firmě. To nakonec vedlo k tomu, že byl v roce 1911 zvolen jako „starosta“ města Huatabampo. Ve stejném roce se svět dal do pohybu a Madero úspěšně dosáhl na prezidentský úřad. Obregón ho začal podporovat krátce po jeho zvolení.

V roce 1912 proti Maderovi povstal jeden z jeho generálů ve státě Chihuahua. V dubnu téhož roku se Obregón přihlásil do maderistické armády a byl součástí praporu, který podporoval vládní jednotky proti tomuto povstání. Už na začátku své vojenské kariéry se projevil jako vojenský génius. V několika případech porušil rozkazy, ale právě díky tomu vyhrál několik bitev, často s využitím lstí, obklíčení nebo jiných strategických triků. I přes občasné problémy rychle postupoval ve vojenských hodnostech a dosáhl úrovně plukovníka, než se v prosinci 1912 rozhodl rezignovat poté, co bylo povstání potlačeno (generál Orozco, který ho vedl, uprchl do Spojených států). Obregón plánoval žít občanský život, ovšem, jako všem Mexičanům té doby mu tato možnost klidu nebyla dopřána dlouho.

Únorový převrat

Jak jsem říkal, Madero byl možná dobrým člověkem a idealistou, rozhodně však nebyl dobrým politikem. Možná také ukázal, proč je problematické, když revoluce dělá příliš mnoho kompromisů s předchozím režimem. Často se říká, že je moudré držet si nepřítele blízko. Maderův případ ale ukazuje, že toto pořekadlo má své vážné limity.

V únoru 1913 došlo k událostem, kterým se v mexické historii říká Deset tragických dnů. Současný historický konsenzus se v podstatě shoduje na tom, že ke krvavému střetu došlo proto, že spiklenci chtěli vyvolat dojem chaosu a války, a přinutit tak Madera k rezignaci.

Během těchto deseti dnů došlo v hlavním městě k přestřelkám mezi rebely vedenými synovcem Porfiria Díaze a generálem Reyesem na jedné straně a jednotkami generála Huerty, který měl být loajální vůči Maderovi, na straně druhé. Těžké ostřelování a boje ale ve skutečnosti zasáhly především civilní obyvatelstvo, bojující strany utrpěly relativně malé ztráty.

Huerta se buď během bojů přidal na stranu rebelů, nebo s nimi byl dohodnutý už od začátku. Nakonec provedl vlastní převrat a Maderovu vládu svrhl. Madero i jeho viceprezident byli zatčeni a následovalo vyjednávání mezi Huertou a Diazem o tom, kdo převezme vládu.

Jednání probíhala na americkém velvyslanectví, kde sehrál klíčovou roli tehdejší velvyslanec USA, Henry Lane Wilson, jeden z nejhlasitějších odpůrců Madera. Je velmi pravděpodobné, že se na přípravě převratu podílel již dlouho před jeho vypuknutím. Nakonec došlo k takzvanému „paktu ambasády“ a bylo rozhodnuto, že prezidentem se stane Huerta. Dva dny nato byli Madero i jeho viceprezident zavražděni.

Tento text je první částí čtyřdílné série o Mexické revoluci a Álvaru Obregónovi. Pokud vás zaujal, budu rád, když si přečtete i další díly.

Zdroje:

Buchenau, Jürgen. The Last Caudillo: Alvaro Obregón and the Mexican Revolution. Wiley-Blackwell, 2011.

Russell, Philip L. The History of Mexico From Pre-Conquest to Present. New York: Routledge, 2010

Cumberland, Charles. Mexican Revolution: Genesis Under Madero. Austin: University of Texas Press, 1952.