Čeho si nejvíc vážím na hlubinných konstelacích

Asi znáte léčitele, kteří po každém klientovi si umývají ruce pod tekoucí vodou nebo nad hořící svíčkou. Nemá to nic společného s hygienou, jak ji známe my. Oni si nejčastěji „opalují“ ruce nad svíčkou, aby měli jistotu, že u nich nezůstane nemocná energie z jednoho klienta a nepřenesou ji na dalšího. A také aby si touto energií nepřenesli na sebe nemoc klienta.

Více než 30 let jsem to považoval za blbost a bral jsem to jako rituál sloužící k jejich uklidnění. A pak přišla mrtvička a až ta mě naučila to, co jsem předtím nevěděl. A mně se objevil úplně nový kontinent, díky kterému vím, 3. co skutečně uzdravuje a 2. co jen přesunuje problém k někomu jinému a 1. co ten problém ve mně zatlačí ještě hlouběji.

je stav, kdy si „uzdravíte“ jeden příznak a aniž o tom víte, zatlačil jste ho hlouběji a tím pádem ohrožujete důležitější orgán, než před „uzdravením“.

Pamatuji si na jednu svou klientku, která přišla s dítětem a hned ode dveří mi hlásila: Už s ním nepůjdu na kožní. Dostal mastičku a hned druhý den měl problém s dýcháním. A tak jsem mu ji přestala dávat a dýchání se upravilo. Ale ačkoliv jsem dělal metodu, která se chce vyhnout potlačení, tak takovýto extrémní případ jsem nikdy neměl. Podle mě to znamená, že dané dítě bylo velice zdravé a současně citlivé. Zatímco my všichni ostatní tuto kombinaci nemáme, tak musíme čekat měsíce, roky až desetiletí na to, až se potlačení projeví. Ale protože lékaři nejsou zvyklí toto vidět a je jen obvodní lékař, který nás vidí vcelku, tak je logické, že to lékaři nevidí.

Když jsem dělal na psychiatrii, všiml jsem si zajímavého jevu. Bylo to na chronickém oddělení, takže jsem to u některých pacientů viděl i několikrát, než jsem odešel z medicíny, abych se nemusel podílet na nekonečném procesu potlačování. Byl pacient, kterému se zhoršila jeho psychická nemoc. Dostal přidány léky a po nějaké době se mu začalo dařit lépe. Ale v tom okamžiku se mu zhoršila kůže. (Tedy došlo k opaku potlačení, což je velmi dobrá známka). Ale protože ho kůže svědila, tak jsem ho musel poslat na kožní. Tam dostal lék na kůži a během 2-3 týdnů se opět jeho psychiatrický problém zhoršil.

Ale kožaři byli nadšení, protože kůže byla lepší. Podle mě to byl ukázkový případ potlačení, ale protože já byl nejmladší lékař na oddělení, který dělá „tu fujtajblovou alternativu“, tak mé naznačení problému bylo smeteno ze stolu jako náhoda.

Náznaky byly jasně viditelné už roky. A ne jenom v praxi léčitelů. I v konstelacích to bylo vidět. Ale nikdo si toho nevšiml. Až já po mrtvičce, kdy jsem začal na sobě ještě víc pilně pracovat, abych se vrátil ze stavu, kdy jsem nemluvil. Kdy jsem měl tak hlubokou depresi, že jsem začal uvažovat o sebevraždě. Ze stavu, kdy jsem se cítil starý, jako kdybych měl nejméně 150 let. Ze stavu, kdy jsme nemohl ráno vstát z postele. A najednou bylo jasné, že za všemi těmito problémy stojí části ve mně, které nejsou já, ale chtějí, abych si to myslel, věřil jim a kvůli nim se nechal i zabít. Říkám jim paraziti, protože se chovají úplně stejně. Ale nejsou to parazité, o kterých se lékaři učí v hodinách parazitologie, jsou „jen v hlavě“.

A naučil jsem se s nimi pracovat tak, aby bylo dobře mě i jim. A najednou mi bylo jasné, že léčitelé nedělají divné rituály, ale něco, co je velmi důležité. A protože v hlubinných konstelacích máme šanci se podívat, co se stane s tím parazitem, když ho někam pošleme, tak jsem si absolutně jistý, že všechny energie, které s dobrým úmyslem pošleme do Země, aby si s nimi poradila, trpí a mohou škodit dál. Takže s velikou pravděpodobností všichni, kdo používají vodu k očištění, škodí parazitům a tedy i sobě a svým klientům.

Ale i ti, co se očišťují nad svíčkami, si nemohou být jisti, že jim pomáhají k odpuštění a tudíž úlevě. Zjistili jsme, že existuje mnoho různých druhů „světla“, přičemž jen v jediném čeká dobro na ty, kteří se do něj vydali. A jen když je „negativním energiím“ dobře, jen tehdy nemají potřebu nám škodit. Připadá nám to nespravedlivé, dokud nezjistíme, že i my děláme zlo, když je nám špatně a dobro, když je nám dobře.

je termín z rodinné terapie. Tedy je to termín vědecky potvrzený a uznávaný obecně v psychoterapii. Na rozdíl od jiných věcí, o kterých píšu, které zatím ještě nejsou uznávané vědou. „Identifikovaný pacient je termín používaný v klinickém prostředí k popisu osoby v nefunkční rodině, která byla podvědomě vybrána, aby se chovala jako rozptýlení vnitřních rodinných konfliktů. Která je odštěpeným nositelem (transgenerační) rodinné poruchy.“ Česky řečeno: Když je rodina nemocná, někdo si „vybere“ být (psychiatrickým) pacientem, aby ostatní členové rodiny se mohli cítit jako ti zdraví. Je to hluboce podvědomé, takže o tom neví nikdo z nich.

A protože z konstelací vím, že to identifikovaný pacient dělá z (dětské) lásky, tak není žádná možnost, jak se může uzdravit, dokud to rodina nechce řešit nebo někdo z nich nepřijde na konstelace.

Takže vždy, když si stěžujete na někoho, pamatujte na to, že možná právě nadáváte na někoho, kdo z lásky na sebe vzal váš osud, včetně toho, že na něj budete nadávat. A že mám pravdu, potvrzuje: „Termín se používá i v kontextu organizačního řízení, a to za okolností, kdy se jednotlivec stává nositelem skupinového problému.
Termín vznikl z práce Batesonova projektu o rodinné homeostáze, jako způsob identifikace do značné míry nevědomého vzorce chování, kdy přemíra bolestivých pocitů v rodině vede k tomu, že jeden člen je identifikován jako příčina všech potíží – obětní beránek. Identifikovaný pacient – nazývaný také „nositel příznaků“ nebo „prezentující se problém“ – může vykazovat nevysvětlitelné emocionální nebo fyzické příznaky a často je první osobou, která vyhledá pomoc, třeba na žádost rodiny.“

znamená, že na daný problém si klient ani nevzpomene, že ho měl. Až když se ho na něj cíleně zeptáte, vzpomene si, že vlastně tím trpěl. A vlastně ani neví proč. Je to dáno tím, že ten, kdo v něm cítil daný problém, už v něm není.

A jistotu skutečného uzdravení máte, když se můžete podívat na to, kde teď je ten, kdo daný problém cítil. Když víte, že i jemu už je dobře. Zatímco před tím trval na tom, aby klient trpěl a byl ochoten pro to udělat téměř cokoliv. Tak teď už si užívá, že jemu je dobře a s radostí to dopřává i tomu, komu se předtím chtěl pomstít.