Článek
Má práce, kterou miluji
V práci jsem již sedmým rokem a znám snad všechny zákoutí firmy. Jsme menší firma, přibližně 40 - 50 lidí. Díky tomu se každý s každým zná a jak se říká, je to taková rodinná firma. Můj nadřízený je syn majitele a máme spolu super vztah. On vede obchodní oddělení a dá se říct, že jsem jeho pravá ruka. Nebo spíš byla jsem.
V obchodním týmu nás je celkem 8 a jsme super tým. Vždycky si pomůžeme, když je potřeba a nebo druhému poradíme, když je v koncích. Tím, že často jednáme s klienty, kteří jsou slušně řečeno trošku nabubřelí, tak je to občas náročné, ale když se něco povede, tak to stojí za to.
Velký projekt
Na začátku minulého roku jsme získali velkou zakázku. Celá zakázka padla na mě, protože jsem byla v týmu nejzkušenější. Bylo to náročné. Zákazník byl až z Indie, takže časté služební cesty a nekonečné hovory pozdě v noci. Přibližně v polovině projektu jsem byla na pokraji sil a myslela jsem si, že to vzdám. Zakousla jsem se však do projektu o to víc, abych nikoho nezklamala, především sebe. A povedlo se.
Všichni byli spokojení a já měla pocit skvěle odvedené práce. Všem co se podíleli jsem poděkovala a udělali jsme si malý teambuilding v hospodě. Samozřejmě i firma věděla, že všechno dobře dopadlo a udělali oficiální oslavu pro celou firmu. Na oslavě tento náš projekt prezentoval můj nadřízený a hádejte… O mně nepadlo v prezentaci ani slovo. Ani o nikom dalším. Celou věc prezentoval jakou svou práci a sklidil za to náležité ocenění od vedení a majitele. Našemu týmu ani nepoděkoval. Nic.
Když pohár přeteče
Byla jsem zklamaná. Ukřivděná. Dotčená. Stačilo mi prosté „Děkuji, dobrá práce.“. Místo toho přišel další projekt a tím, že jsem se osvědčila, tak opět padl na mě. V hlavě mi proběhly vzpomínky na předchozí projekt, ze kterého jsem se skoro složila a něco se ve mně zlomilo. Řekla jsem si, že stačilo. Sepsala jsem výpověď a další den jsem ji předala vedení. Vůbec to nepochopili, ptali se proč, ale já beze slova odešla. Výpovědní lhůtu jsem promarodila a vzala si dovolenou. Šéf mi párkrát volal a prosil mě ať se vrátím, ale já neměla chuť ho ani slyšet a vždy mu to po pár větách položila. Tak moc jsem byla znechucená.
A skoro jako by to byl osud. Bez práce jsem byla asi jen 14 dní. Ozvala se mi firma, ve které jsem toužila pracovat ještě dávno před tím, než jsem začala v mé původní práci. Rychle jsme se domluvili na spolupráci a už teď vím, že to co se mi stalo minule se mi nestane.
