Článek
Nevinný začátek
Byt jsem koupil jako investici, ale nechtěl jsem z něj tahat maximum. Kamarád byl po rozchodu, bez zázemí a potřeboval rychle bydlet. Nabídl jsem mu nájem, který byl výrazně nižší než tržní cena. Neřešil jsem kauci ani smlouvu sepsanou právníkem. Říkal jsem si, že jsme přece kamarádi a že mezi námi platí dohoda podaná rukou.
První týdny bylo všechno v pořádku. Platby chodily včas, občas mi psal, že je rád, že má klid. Když jsem se zastavil, byt vypadal normálně. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se schylovalo k problému. Možná jsem si jen nechtěl všímat drobností, které dnes vidím jasně.
První varovné signály
Po čase začal nájem chodit pozdě. Vysvětlení byla vždy podobná. Výplata se zdržela, zapomněl, řešil osobní věci. Nechtěl jsem být ten nepříjemný, který tlačí na kamaráda. Když mi jednou nezvedal telefon, omluvil se zprávou a já to pustil z hlavy. Dnes vím, že to byla chyba.
Jeden měsíc mi nepřišla platba vůbec. Telefon byl nedostupný, zprávy bez odpovědi. Říkal jsem si, že se mu něco stalo. Po několika dnech jsem se rozhodl jet do bytu. Měl jsem klíče a pořád jsem věřil, že jde jen o nedorozumění.
Pohled, na který nezapomenu
Když jsem otevřel dveře, bylo mi jasné, že tady už nikdo nebydlí. Nábytek byl poškozený, dveře poškrábané, stěny pokreslené. V kuchyni chyběly spotřebiče, v koupelně prasklé umyvadlo. Podlaha byla mokrá a celá špinavá. Nebyl to nepořádek z běžného bydlení. Byla to likvidace. Seděl jsem na zemi a jen koukal kolem sebe. V hlavě mi běželo, kolik mě to bude stát. Odhady se rychle dostaly do desetitisíců. A pak přišlo další zjištění.
Kamarád zmizel. Zrušené sociální sítě, změněné číslo, žádná reakce. Jako by se po něm slehla zem. Nejhorší nebyla zničená koupelna ani ukradené věci. Nejhorší byl pocit zrady. Člověk, kterému jsem pomohl, mě nechal v tomhle stavu bez jediného vysvětlení. Došlo mi, že jsem si pletl kamarádství s naivitou a důvěru s lehkomyslností.
Bez smlouvy
Bez pořádné smlouvy a kauce jsem byl prakticky bezmocný. Policie mi vysvětlila, že šance na náhradu škody je minimální. Právník mi řekl totéž jen jinými slovy. Každá věta, kterou jsem slyšel, mi připomínala, že jsem si to způsobil sám svou benevolencí.
Dodnes o sobě nedal vědět. Občas si říkám, jestli mu to stálo za to. Ztratit bydlení, kamaráda a možná i čistý štít jen proto, že nezvládl zodpovědnost. Já mezitím opravoval byt, platil řemeslníky a učil se dívat na lidi střízlivěji. Když dnes někomu dávám klíče, nepředávám je už jen tak s úsměvem. V hlavě mi vždy problikne obraz toho bytu.
