Článek
Rodinná firma
V práci jsem byla vždy moc spokojená. Dělala jsem tam více jak 8 let a i když se říká, že by člověk měl po určitém čase změnit prostředí, nikdy jsem odcházet nechtěla. Jasně, občas byly těžší chvíle, ale vždycky jsme to zvládli. Měli jsme super tým, s každým jsem si rozuměla a práce mě bavila.
Jednoho dne si mě však můj nadřízený pozval na schůzku. Když jsem došla k němu do kanceláře a vedle něj seděla naše personální, věděla jsem, že něco není v pořádku. Vedoucí mi předal obálku ve které byla k mému překvapení výpověď z pracovního poměru. Jako důvod byl uveden reorganizace podniku a s tím spojené zmenšení pracovních týmů. Přišlo mi to podivné, protože nikdo jiný výpověď nedostal. S personalistkou se znám a jsme kamarádky. Po schůzce mi řekla, že ten pravý důvod je to, že podle šéfa prý nezapadám do kolektivu a jsem málo týmová.
Překvapení
Je pravda, že v práci jsem byla vždycky taková tichá voda. Moc jsem se nezapojovala do diskuzních kroužků u kávovaru a nebo neorganizovala firemní piva. Ale na porady jsem chodila vždy připravená, úkoly jsem plnila v termínu a ke všemu jsem přistupovala zodpovědně. Ale zdržet se po práci v kuchyňce a vymýšlet, kam půjdeme o víkendu na pivo, vážně nebylo pro mě.
Nevěřila jsem, že mě to vlastně připravilo o práci. Nejdřív jsem tomu nechtěla moc věřit, ale kolegové mi potom říkali, že šéf prý hledá někoho, kdo bude „zapálený i do mimofiremních věcí“. Bohužel v dnešní době asi není důležité co člověk umí v práci, ale důležitější je, jestli zná všechny hospody v okolí.
Bez rozloučení
Odešla jsem tiše. Neposílala jsem žádné rozlučkové maily a neuspořádala jsem odchodové pivo. Jen jsem si zabalila věci a poděkovala těm, kteří si to zasloužili. Doma jsem si to celé přehrávala znovu. Pořád jsem přemýšlela, jestli jsem mohla něco udělat jinak, ale pak mi došlo, že důvod výpovědi nevypovídá nic o mně, ale spíš o lidech, kteří vedli firmu. Jestli je pro ně důležitější rozumět pivu než naší práci, tak ať si takovou firmu nechají třeba zkrachovat.
Dnes pracuju jinde. Mám klid a nikdo mě „nenutí“ chodit každý pátek na pivo. Stačí, že jsem spolehlivá a že dělám svou práci dobře. Podle mě by to mělo být úplně normální a ne výjimečné.
