Článek
Oprava koupelny
Přišel dopoledne, ještě jsem byla v teplácích a v bytě byl ten ranní nepořádek, který člověk nestihne uklidit. Všechno si rozložil v koupelně, sundal si boty, začal něco povídat o starých trubkách a já to brala jako kulisu. V hlavě jsem měla, že za chvíli bude pryč.
Po hodině bylo ticho jen na pár minut. Pak zase rachot. Šla jsem se podívat. Řekl, že to je složitější, než čekal, protože je to starý byt. Přikývla jsem a ještě pořád jsem byla v klidu. Po druhé hodině už jsem se začala cítit divně. Ne nervózně, spíš tak zvláštně vyrušeně. Jako když máš v bytě návštěvu, kterou nemáš úplně ráda, ale slušnost ti nedovolí ji vyhodit. Snažila jsem se dělat svoje věci, ale pořád jsem ho slyšela. Každý pohyb, každé zakašlání.
Kdy to bude?
Po třetí hodině jsem si uvědomila, že už se ani nesnažím soustředit. Jen čekám. Na co vlastně, ani nevím. Byt přestal být můj. Všude nářadí, otevřené dveře, cizí hlas. Měla jsem hlad, ale nechtělo se mi vařit, když tam byl. Chtěla jsem si lehnout, ale nešlo to.
Když šla čtvrtá hodina, začala jsem být podrážděná. On mi každou chvíli chodil něco vysvětlovat. Detaily, kterým jsem nerozuměla. Možná se tím chtěl omlouvat nebo vymlouvat. Mně to ale lezlo na nervy čím dál víc. Po páté hodině přišel a řekl, že už je to fakt skoro hotové. Tohle „skoro“ jsem slyšela už několikrát. A v tu chvíli mi došlo, že jestli ho teď nezastavím, budu tady s ním klidně do večera. A že to už prostě nedám.
Končíte!
Řekla jsem mu, že dneska končíme. Že to takhle nechci. Koukal na mě, jako bych mu řekla něco nepochopitelného. Začal vysvětlovat, že když už to má rozdělané, nedává smysl odcházet. Já už ale necítila nic než únavu a vztek na sebe. Řekla jsem mu, ať si sbalí věci a odejde. Nechtěla jsem se hádat ani nic vysvětlovat. Věděla jsem, že kdybych začala vysvětlovat, couvnu. Sebral si nářadí, obul se a odešel. Ani se na mě nepodíval.
Zůstala jsem sama v bytě, kde to pořád nefungovalo. Ale bylo ticho. Sedla jsem si na zem do koupelny a jen tam chvíli seděla. Došlo mi, že jsem ho nevyhodila kvůli opravě, ani kvůli času. Vyhodila jsem ho, protože jsem se celý den snažila být hodná a chápavá, až jsem zapomněla, že ten byt je můj.
