Článek
Podivná atmosféra u stolu
Když mi Lucka po měsíci napsala, že si nutně musíme promluvit a že mě zve na kávu, neváhala jsem. Bývaly jsme si blízké a já se těšila na klasické holčičí drby. Už ve dveřích jejího bytu mi ale něco nesedělo. Žádná konvice s vodou nebublala, na stole místo sušenek ležely úhledně srovnané brožury a několik plastových dóz s neidentifikovatelným obsahem.
Sedla jsem si a čekala, kdy se mě zeptá, jak se mám. Místo toho se na mě dlouze zadívala a s hraným soucitem poznamenala, že vypadám unaveně a že moje pleť rozhodně volá po okamžité pomoci. Než jsem stihla cokoli namítnout, spustila naučený monolog o zázračných doplňcích stravy a lécích na přírodní bázi, které mi prý změní život od základů. Cítila jsem se jako na výslechu, ne jako na návštěvě.
Agresivní prodej
Během několika minut se naše přátelství proměnilo v čistě obchodní transakci. Lucka mi začala vnucovat balíčky kapslí, které stály polovinu mého nájemného. Když jsem se pokusila téma stočit k tomu, jak se má její rodina, okamžitě mě přerušila. Prý ztrácím čas řečmi o ničem, když můžu investovat do svého zdraví. Začala být agresivní. Vytáhla papír a chtěla, abych podepsala registrační formulář do nějakého pochybného systému.
Když jsem jasně a důrazně řekla, že o žádné pilulky ani členství v její síti nemám zájem, její tvář se změnila v masku vzteku. Oznámila mi, že pokud nejsem ochotná podpořit její podnikání a myslet na své tělo, tak si s takovými negativními lidmi nemá co říct. Bez mrknutí oka ukázala ke dveřím a řekla, že její čas je drahý a že ho nebude marnit s někým, kdo nemá vizi.
Konec iluze
Stála jsem na chodbě před jejími dveřmi a v ruce držela jen svou kabelku. Žádná káva se nekonala, žádné objetí na rozloučenou neproběhlo. Došlo mi, že pro ni už nejsem kamarádka, ale jen položka v seznamu potenciálních obětí. Bylo to neuvěřitelně ponižující a smutné zároveň. Člověk věří v lidské pouto, ale pak zjistí, že ho někdo hodil přes palubu kvůli provizi z pár krabiček předražených vitaminů.
Kráčela jsem domů a v hlavě si přehrávala ty její prázdné oči. Ten den jsem neztratila jen jedno odpoledne, ale definitivně jsem pochopila, jak snadno dokáže touha po rychlém zisku vymazat roky společných zážitků. Lucku jsem si v telefonu zablokovala a ty brožury, které mi stihla vrazit do ruky, skončily v nejbližším koši na papír.
