Článek
Dárek od šéfa
Byl to pondělní ráno a šéf zářil jako čerstvě vyleštěné zrcadlo. Oznámil mi, že jsem byla vybrána jako jediná z oddělení pro speciální manažerský kurz, který se koná na druhé straně republiky. Prý si zasloužím odměnu za své pracovní nasazení a tohle školení mě má posunout na další úroveň. V tu chvíli jsem byla naivní. Cítila jsem se polichocená a vnímala jsem to jako potvrzení svých kvalit.
Sbalila jsem si věci, zařídila hlídání a v dobré víře odjela. Seminář byl sice zajímavý, ale už druhý den mi začalo být divné, že mi nikdo z kanceláře neodpovídá na maily a telefon zůstával podezřele tichý. Měla jsem nepříjemné tušení, že se za mými zády odehrává něco, co nebylo v plánu mého rozvoje, ale v plánu někoho úplně jiného.
Velké vyklízení pozic
Když jsem se po týdnu vrátila, realita mě udeřila do obličeje hned u vstupních dveří. Můj stůl nebyl jen uklizený, byl v podstatě prázdný. Moje osobní věci byly naskládány v papírové krabici pod oknem a na mém místě seděla nová tvář, kterou prý přijali jako posilu právě během mé nepřítomnosti. Šéf mě přivítal s ledovým klidem a okamžitě mě odvedl do zasedačky. Tam mi s vážnou tváří vysvětlil, že během té doby, co jsem se vzdělávala, proběhla blesková reorganizace a moje současná pozice byla v podstatě zrušena.
Nabídl mi místo v archivu nebo možnost odejít s odstupným. Došlo mi, že to školení byla jenom placená dovolená, aby mě dostali z budovy, zatímco oni v tichosti měnili zámky a přístupová hesla do systému. Byla to dokonale naplánovaná past, jak se zbavit nepohodlného člověka bez zbytečných dotazů a scén před ostatními kolegy.
Hořká lekce loajality
Seděla jsem tam a dívala se na toho člověka, kterému jsem věřila a pro kterého jsem dělala přesčasy bez mrknutí oka. Ta zrada bolela víc než ztráta samotného zaměstnání. Celý týden jsem poslouchala přednášky o efektivním vedení lidí, zatímco můj vlastní nadřízený praktikoval metody středověkých intrikánů. Podepsala jsem výpověď hned na místě, protože v takovém hnízdě zmijí bych už nezůstala ani minutu. Vzala jsem si svou krabici a bez jediného slova jsem opustila budovu, ve které jsem nechala tři roky života.
Moje věci skončily v kufru auta a já se poprvé po dlouhé době zhluboka nadechla. Sice jsem přišla o práci, ale získala jsem neocenitelnou zkušenost. Už nikdy nebudu věřit přehnaně laskavým nabídkám, které přicházejí zničehonic a vyžadují mou okamžitou nepřítomnost. Šéf sice dosáhl svého a vyštípal mě, ale zapomněl na jednu věc. Lidé s mými schopnostmi si práci najdou vždycky, ale on už navždy zůstane jen ubohým lhářem, který se bojí říct pravdu do očí.
