Článek
Peníze navíc
Když mi manžel oznámil, že jede na služební cestu do Brna, nijak mě to nepřekvapilo. Pracoval ve firmě, která často posílala zaměstnance po republice a já byla zvyklá, že se občas neukáže pár dní. Tentokrát říkal, že pojede na týden a že si možná přijde i na nějaké diety navíc. Usmála jsem se, políbila ho na rozloučenou a mávla rukou, byla to přece práce.
První dny jsem mu psala, jak se má, ale odpovědi byly čím dál stručnější. „Mám frmol“, „Jsem na schůzce“, „Zavolám později“. Nezavolal nikdy. Trochu mě to mrzelo, ale nechtěla jsem působit podezřívavě. V pátek jsem ho čekala doma s večeří a těšila se, že mi bude vyprávět, jak to šlo. Když se ale ozval klíč v zámku, místo radosti přišel šok. Do dveří vstoupil on a za ním žena. Mladší, nalíčená, s kufrem v ruce.
Co to má znamenat?
„Tohle je Lenka,“ řekl klidně. „Chvíli u nás zůstane.“ Nejdřív jsem si myslela, že žertuje. Jenže jeho výraz byl naprosto vážný. Stála jsem uprostřed obýváku, neschopná slova. „Jak jako u nás zůstane?“ zeptala jsem se. „Tohle má být nějaký vtip?“ „Ne,“ odpověděl suše. „Chci, abys to věděla narovinu. Seznámil jsem se s ní na cestě. Má těžkou situaci a já jí chci pomoct. A ano, jsme spolu.“
V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Nedokázala jsem pochopit, že ten muž, se kterým jsem žila tolik let, stojí přede mnou a bez studu mi oznamuje, že má milenku – a že ji přivedl do našeho bytu. Do našeho domova. Rozbrečela jsem se, ale on jen pokrčil rameny. „Nemusíš se hned hroutit,“ řekl chladně. „Všechno se dá vyřešit v klidu.“
Odcházím
Nic se v klidu vyřešit nedalo. Do hodiny jsem měla sbalené věci a odešla. Ne proto, že bych to nezvládla, ale protože jsem věděla, že zůstat by znamenalo popřít samu sebe. Později jsem se dozvěděla, že jeho „služební cesta“ byla ve skutečnosti dovolená s tou ženou, se kterou mě teď nahradil. Peníze, které měl vydělat, utratil s ní.
Byly to týdny plné bolesti, zmatku a pocitu zrady. Ale také obrovského prozření. Protože když někdo dokáže přivést svou milenku přímo domů, znamená to, že už ztratil nejen úctu, ale i svědomí. Dnes, s odstupem času, už vím, že jeho návrat byl vlastně moje osvobození. Kdyby se tenkrát nevrátil s ní, možná bych dál žila v iluzích.
