Článek
První pochybnosti
V posledních měsících to bylo doma hodně divoké. Manžel často jezdil na služební cesty a mě to začalo čím dál víc vadit. Často jsme se hádali a manžel to většinou stočil proti mě. „Dřív si byla jiná“ nebo „Změnila ses“ byly ty nejčastější argumenty, kterými naše rozepře ukončoval. Sama jsem začala přemýšlet, jestli to je pravda nebo ne. Jasně každý má svoje chyby, ale vždycky jsme je společně překonali a dokázali jsme se o nich pobavit v klidu.
Už nám táhne na padesát, děti odrostlé a mnoho volného času. Na toto období jsem se dlouho těšila, ale ten klid a pohoda pořád ne a ne přijít. V posledním roce se manžel začal chovat jinak. Kupoval si oblečení, staral se o sebe a hodně sledoval dění ve společnosti. Při našich již klasických hádkách často zmiňoval, že se mu nelíbí koho volím a jaký mám názor na veřejné dění. On je celoživotní snílek, vidí svět růžověji než ve skutečnosti je.
Já jsem oproti tomu konzervativní a mám ráda staré pořádky, takže tento spor byl čím dál víc zřetelnější. Později mě dokonce tituloval dezolátkou.
Kde je pravda?
Dlouho jsem se snažila situaci uklidnit, ale neúspěšně. Manžel trávil doma čím dál míň času a když už doma byl, tak atmosféra byla napjatá a bylo dusno. Začali jsme se vyhýbat a na obou z nás se to podepisovalo. Ale na každého jinak. Já byla znechucená a otrávená a muž byl čím dál víc sebejistý a jakékoliv konverzace se mnou vedl z pozice „nadřazeného“. Začalo mi to vadit čím dál víc a víc až jednou pohár přetekl a pořádně jsme si vjeli do vlasů. Vyčetli jsme si snad všechny věci, na které jsme si vzpomněli a pak to z něj vypadlo.
Začal opatrně. Prý už necítí, že je naše manželství to správné pro nás oba. Nevěří, že se nám s tím podaří něco udělat a to hlavně kvůli tomu našemu rozdílnému názoru na „správný“ svět. Nemohla jsem uvěřit tomu, co říká. Přišlo mi to celé nějaké divné a nedávalo mi to smysl. Ale věděla jsem, že s tím nic nezmůžu. Dohodli jsme se, že se rozvedeme.
Lež má krátké nohy
Rozvod byl klidný. Nechtěli jsme si dělat žádné naschvály. Dům jsme prodali a peníze si rozdělili. Děti jsme s tím seznámili a každý šli svou cestou. Nedávno jsem se potkala na kafe s kamarádkou, která shodou okolností pracuje ve stejné firmě jako on a to co z ní vylezlo mě překvapilo. Prý se u nich šeptá, že má poměr se svou podřízenou a že to není úplně krátká záležitost. Najednou mi začalo všechno zapadat. Proto nové oblečení, proto parfémy a kadeřník každých 14 dní. Byla jsem zklamaná. 30 let partnerství se rozpadlo jako domeček z karet kvůli mladé stážistce, která si ho omotala kolem prstu. Pomalu se z toho dostávám, ale zabere to čas. Některé rány jsou příliš hluboké, aby člověk dokázal odpustit.
