Hlavní obsah

Manžel si udělal dítě s milenkou. Místo snahy věci vyžehlit mi řekl, že je to jeho věc

Foto: Freepik/freepik.com

Když mi manžel oznámil, že čeká dítě se svou milenkou, čekala jsem omluvu. Místo toho mi řekl, že je to jeho věc. V tu chvíli jsem pochopila, že náš vztah skončil.

Článek

Nečekaná pravda

Byl to obyčejný den, který se proměnil v noční můru. Manžel přišel domů později než obvykle, tvářil se nervózně a sotva se na mě podíval. Tušila jsem, že něco není v pořádku. Když jsem se zeptala, co se děje, chvíli mlčel a pak bez emocí řekl: „Musím ti něco říct. Petra je těhotná.“

Nechápala jsem. „Jaká Petra?“ vyhrkla jsem, ale v tu chvíli mi to došlo. Petra, jeho kolegyne z projektu, o které v posledních měsících mluvil častěji než o mně. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena. Bylo mi špatně, v hlavě mi hučelo. Čekala jsem omluvu, vysvětlení, cokoli, jenže on stál přede mnou klidně, bez náznaku výčitek.

Bez řešení

„Takže jsi mi byl nevěrný a čeká s tebou dítě,“ řekla jsem tiše. Přikývl. „A co teď?“ zeptala jsem se, stále v naději, že třeba řekne, že to byla chyba, že neví, co dál. Jenže on se posadil, povzdechl si a pronesl slova, která už nikdy nezapomenu: „To je moje věc. Nechci o tom mluvit.“

Zírala jsem na něj v naprostém šoku. Moje věc? Po letech manželství, po všem, co jsme spolu prožili? V tu chvíli se ve mně všechno zlomilo. Už jsem neplakala, ani nekřičela. Jen jsem cítila prázdno. Ta jeho lhostejnost bolela víc než samotná nevěra. Další dny se choval, jako by se nic nestalo. Chodil do práce, díval se na televizi, občas se mě zeptal, jestli uvařím kávu. Já jen tiše sledovala, jak se ze života, který jsem znala, stává cizí film.

Všechno je pryč

Po týdnu ticha jsem se rozhodla. Nepotřebovala jsem s ním mluvit, všechno už bylo jasné. Večer, když přišel domů, čekala jsem na něj s připravenými dokumenty. „Tady máš papíry k rozvodu,“ řekla jsem klidně. „Ty jsi udělal své rozhodnutí. Teď dělám já to své.“

Ani tehdy neprojevil lítost. Jen pokrčil rameny a odvětil: „Jak chceš.“ Ta věta byla poslední hřebíček do rakve. V tu chvíli jsem pochopila, že láska se nedá zachránit tam, kde už není ani špetka úcty. Dnes už vím, že největší zradu nezpůsobí samotný čin, ale způsob, jakým se k němu člověk postaví. Odpustit by možná šlo, ale pohrdání ne. A on se rozhodl pohrdnout vším, mnou, naším manželstvím i vlastním svědomím.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz