Článek
Očekávání příjemného večera
Byl pátek večer a já se těšila, že si po náročném týdnu udělám radost. Vyrazila jsem do kina na dlouho očekávaný film, o kterém se už týdny mluvilo. Před pokladnou se vytvořila dlouhá fronta, ale mně to nevadilo. Měla jsem dost času a v ruce kávu, takže jsem trpělivě čekala a pozorovala lidi kolem sebe. Atmosféra byla příjemná, lidé se těšili na film, občas se ozval smích a uvolněná nálada.
Jenže najednou se mezi mě a ženu přede mnou vmáčkl vysoký muž v bundě. Udělal to naprosto samozřejmě, jako by měl právo obejít všechny, kteří tam čekali. Zůstal stát a předstíral, že tam byl odjakživa. Nejdřív jsem si myslela, že se jen s někým zdraví a zase odejde. Ale ne. On tam zůstal stát, tvářil se, že se nic neděje, a dokonce si vytáhl telefon, aby se vyhnul očnímu kontaktu.
Lekce slušnosti
Normálně nejsem člověk, který by vyhledával konflikty, ale v tu chvíli ve mně něco přeskočilo. Položila jsem mu ruku na rameno a nahlas řekla: „Pane, myslím, že fronta začíná tamhle vzadu.“ Lidé kolem se otočili a čekali, co bude. Muž se na mě podíval, ušklíbl se a prohodil: „To je jen jeden lístek, to vám může být jedno.“ Jeho arogance mě vytočila ještě víc.
Nadechla jsem se a ještě hlasitěji dodala: „Kdyby to bylo jedno, nestála by tu fronta deseti lidí. My všichni čekáme, tak čekejte taky.“ Někdo za mnou začal tleskat a další se přidali se souhlasným mručením. Muž zčervenal, chvíli stál a pak se potichu otočil a odkráčel na konec fronty. Ten pocit zadostiučinění byl obrovský, ne proto, že jsem měla poslední slovo, ale protože se ukázalo, že spravedlnost má smysl i v takových drobnostech.
Reakce lidí
Žena přede mnou se na mě otočila a s úsměvem mi poděkovala. „Dobře jste mu to řekla,“ zašeptala. I ostatní lidé měli v očích souhlas, jako by čekali, až to někdo udělá. Bylo mi trochu trapně, že jsem na sebe strhla tolik pozornosti, ale zároveň jsem byla ráda, že jsem se ozvala.
Když jsem se konečně dostala k pokladně a koupila si lístek, měla jsem pocit, že ten film bude ještě lepší, než jsem čekala. Už jen proto, že jsem si dokázala stát za svým a nenechala si líbit bezohlednost. Malé vítězství mi dodalo sebevědomí a večer jsem si užila naplno s pocitem, že někdy stačí jen pár slov, aby člověk připomněl ostatním, že slušnost by měla být samozřejmostí.
