Článek
Vždycky to začínalo stejně
Nevím, jestli jsem divná, nebo jenom víc vnímavá, ale pokaždý, když jsem začala mít s někým něco víc, se mi začal dít dost zvláštní fyzickej jev. Vždycky, když jsem byla poblíž chlapa, co se mi fakt líbil, přišla taková vlna—ne touha, jak byste čekali, ale nutkání jít na záchod. Jako fakt reálně. Tlak v břiše, motání hlavy, někdy dokonce husí kůže.
Na začátku jsem to brala jako součást vzrušení. Říkala jsem si, že to je prostě moje tělo, jak reaguje na sexuální přitažlivost. Hádala jsem se s kámoškama, co tvrdily, že takhle se teda fakt necítí, když jsou nadržený. Já ale jo. A brala jsem to jako součást svý „jinakosti“. Dokonce jsem si o tom četla na fórech a jednou jsem to i googlila jako „může vás vzrušení donutit jít na velkou?“ Jo, fakt trapný.
Pak přišel Tomáš
Tomáš byl ten typ chlapa, co má v sobě klid. Nebyl to žádnej alfa samec, spíš takovej milej pozorovatel s modrýma očima a ramenama, o který byste se mohly opřít. Potkali jsme se přes známý a on se mnou začal chodit na procházky. Po čase jsme začali spát u sebe, nejdřív nenápadně, jen přes film, pak už regulérně.
A pokaždý, když jsme si měli něco užít, to přišlo znova. Najednou jsem místo polibku cítila tlak v břiše. Ne příjemnej. A ne sexy. Zas jsem šla na záchod a říkala si: „To je asi tím, jak moc mě přitahuje.“ Jenže s Tomášem se to nelepšilo. Naopak. Začala jsem cítit úlevu, když odcházel. A začala jsem přemýšlet, jestli fakt je něco špatně se mnou… nebo s ním.
Co se mi vlastně snažilo říct moje tělo
Jednou jsme byli s Tomášem na chalupě. Bylo léto, on ležel na dece a četl, a já koukala na stromy a měla chuť brečet. Nic se nestalo. Nebyl důvod. Ale přišlo to z ničeho nic. Ta známá vlna. A poprvý mě napadlo, že to není o sexu. Že tohle tělo nedělá, když chce. Dělá to, když nechce.
Začala jsem se v tom šťourat. Opravdu šťourat. Procházela jsem si všechny vztahy a došlo mi, že ten „záchodovej signál“ se objevoval jenom u lidí, u kterých jsem se necítila bezpečně. Ne že by mi chtěli něco udělat, ale prostě to nebyli oni. Nechtěla jsem s nima spát. Nechtěla jsem s nima být. Jen jsem si to neuměla přiznat. Tělo to vědělo dřív než já.
Rozešla jsem se s Tomášem pár dní po tý chalupě. Nebyl to hysterickej konec. Jen jsem se mu omluvila a řekla, že to cejtim jinak. Byl zklamanej, ale chápal. A mě od tý doby netáhne na záchod, když jsem s někým, kdo mi je fakt příjemnej.
Možná je to tělo, možná je to intuice. Ale už to nesvádím na sex. Teď vím, že když mě to táhne na záchod, mám bejt hlavně sama se sebou. A utýct ne do koupelny, ale z toho vztahu.
