Článek
Klidný večer
Byl obyčejný úterní večer. Seděla jsem zrovna s manželem u televize, když někdo zaklepal na dveře. Lekla jsem se, kdo může v osm večer něco chtít. Za dveřmi stál náš soused. Je to starší pán, který bydlí o patro níž. Většinou si jen krátce popřejeme hezký den na chodbě, jinak se moc nevídáme. Tentokrát vypadal trochu rozechvěle. Držel v ruce malý složený papír a poprosil, jestli může na chvilku dál.
Usadili jsme ho v kuchyni, nabídli čaj a on po chvilce začal rozkládat ten papír, který držel. Začal číst, že se chystá odstěhovat a že si pro jistotu sepsal všechno na papír, co nám chce říct. To nás překvapilo v domě žil snad celý život, měl tu malou zahrádku, o kterou se s láskou staral a nikdy nenaznačil, že by chtěl pryč.
Nečekané oznámení
Začal vysvětlovat, že mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba. Žije sám, nemá děti a proto se rozhodl, že se přestěhuje do zařízení s pečovatelskou službou, kde mu bude včas zajištěna pomoc, až se nemoc zhorší. Nechtěl, aby se o něj museli sousedi starat, nebo aby se stalo, že ho někdo najde po pár dnech, když by se mu něco stalo.
Byli jsme v šoku. Vůbec jsme o jeho zdravotních problémech nevěděli. Vypadal jako člověk, co má vše pod kontrolou, co má svůj režim a rozhodně nevypadal, že by byl nějak nemocný. Najednou seděl v naší kuchyni, klidně a lehkým úsměvem nám sděloval, že se připravuje na situaci, které se většina lidí bojí jen si představit, ale on jako by se ani nebál toho, co ho čeká.
Život je občas krutý
Zůstala jsem chvíli potichu a musela si sednout. Celé to na mě dolehlo, ale jinak než jsem čekala. Byla jsem úplně rozhozená z toho, jak statečně to celé pojal. Nepřišel si stěžovat. Nebrečel nad osudem ani neprosil o pomoc. Jen nám chtěl říct, že odchází, aby někdo v domě věděl z jakého důvodu a taky aby se rozloučil. Prý jsme jediní z domu, kteří s ním občas prohodili pár slov.
Když odešel, seděli jsme s manželem dlouho v tichu. Povídali jsme si o tom, jak málo vlastně víme o lidech kolem nás, kteří jsou naši sousedé. A jak důležité je někdy zastavit se, nabídnout pomoc nebo se jich aspoň zeptat jak se mají. Druhý den jsme za sousedem ještě zašli s buchtou a poděkovali mu, že si vybral zrovna nás, aby se s námi rozloučil osobně.
