Článek
Den spolu
Můj vnuk má třináct let. Je v tom věku, kdy už se všechno zdá trapné, hlavně dospělí. Ale přesto jsme spolu vždy měli hezký vztah. Když byl malý, chodil ke mně každý víkend, pekli jsme buchty, hráli karty, jezdili na výlety. Tentokrát jsme spolu měli jít do města, protože mi slíbil, že mi pomůže vybrat nový mobil, protože přece „ten tvůj už je hrozně pomalej, babi“. Těšila jsem se. Ne na telefon, ale na čas s ním.
Vyšli jsme z obchodu a já se ho snažila trochu rozesmát, tak jsem mu vyprávěla, jak jsem jednou omylem napsala SMS místo vyhledávání na Google. Smál se, ale když jsme se zastavili u zrcadla v nákupním centru a já si automaticky upravila mé prošedivělé vlasy, podíval se jinam a řekl tichým hlasem: „Víš co, babi… mohla bys trochu vypadat normálně? Lidi na tebe koukaj a já se trochu stydím.“
Čas nezastavíme
Na chvíli jsem ztuhla. Ne proto, že bych si snad myslela, že jsem krásná nebo in. Vím, že moje kabáty jsou staré a že nenosím značkové tenisky ani trička. Ale že mi to řekne on? Můj vlastní vnuk? Kterého jsem nosila na zádech, když ho bolely nožičky? Bylo mi tak trochu úzko. Ale nadechla jsem se. A rozhodla jsem se, že nebudu hrát uraženou.
Řekla jsem: „Zlato, mně už není dvacet. Ale když mi bylo dvacet, lidi kolem mě řešili úplně jiné věci, než jestli má někdo značkové boty. Stydět se můžeš za to, co člověk říká, jak se chová, jestli lže nebo je zlý. Ne za to, co má na sobě.“ Díval se na mě, trochu zaskočeně. A já pokračovala: „A jestli se někdy stane, že se za mě opravdu budeš stydět, chci, aby to bylo proto, že jsem byla nespravedlivá. Ne proto, že mám šedivé vlasy nebo staré tričko.“
Vím, že to tak nemyslel
Neřekl nic. Jen přikývl. Celou cestu domů byl potichu. Ale když jsme se loučili, objal mě pevněji než jindy a zašeptal: „Promiň, babi. Jsi fakt nejlepší.“ A já věděla, že to pochopil. A že tenhle moment byl důležitější než jakýkoli dárek, mobil nebo nový kabát. Děti učíme slušnosti, poznání, trpělivosti. Ale občas je musíme naučit i laskavosti a někdy právě tím, že neutečeme, když nám někdo řekne něco, co bolí. Ale zůstaneme a odpovíme.
