Článek
Překvapení
S manželem jsme svoji přes deset let. Žádné manželství není bez problémů, ale myslela jsem si, že jsme to všechno zvládali. Poslední měsíce se ale něco změnilo. Začal být častěji pryč, víc podrážděný, často se vymlouval na práci nebo na kamarády, které jsem neznala. Nechtěla jsem ho hned podezírat, ale nejistota mě začala nahlodávat.
Jednou večer zapomněl doma druhý mobil, o kterém jsem ani nevěděla, že ho má. Nešlo mi o špehování, ale když mobil několikrát pípnul a zobrazila se zpráva od realitní kanceláře, zvědavost vyhrála. V mobilu jsem našla potvrzení o pronájmu bytu. V emailu byla smlouva, fotografie, adresa. O ničem jsem bohužel nevěděla.
Přiznání, které bolí
Večer jsem na něj počkala až se vrátí z práce a zeptala se, co to má znamenat. Jediné co jsem chtěla, bylo znát pravdu. Nezapíral a přiznal se, že si byt opravdu pronajal. A že do něj občas chodí, když potřebuje klid. Nejhorší ale přišlo vzápětí. Místo omluvy nebo vysvětlení mi řekl, že za to můžu já.
Prý doma není klid, prý jsem pořád negativní, všechno řeším a nic ho nebaví. Řekl to tak, jako by si pronájem tajného bytu byl logickým důsledkem našeho soužití. Jako by to bylo pochopitelné řešení. Jenže mně to připadalo jako podraz. Místo společného řešení problémů zvolil únik a zatajil mi ho. V tu chvíli jsem věděla, že se náš vztah změnil v něco co nebylo dobré.
Co teď
Neodešel, stále jsme pod jednou střechou, ale už to není jako dřív. Důvěra se rozpadla a já se snažím pochopit, co k tomu vedlo, ale zároveň nechci omlouvat to, co udělal. Pronajmout si tajně byt není jako jít si zaběhat nebo zajít s kamarády na pivo. Pro mě je to hodně přes čáru a nedovedu si představit, že mu to někdy odpustím.
Začali jsme chodit na párovou terapii. Uvidíme, kam to povede. Ale jedna věc je jasná a to, že vina nikdy není jen na jedné straně, ale to neznamená, že se problémy budou řešit tak, že prostě utečete. Pokud tohle nepochopí, pak je možná opravdu čas, aby měl ten byt pro sebe natrvalo.
