Článek
Konečně dovolená
Odjezd na dovolenou jsem měla naplánovaný do posledního detailu. Plavky, opalovák, knížka, kšiltovka, nabíječka, i léky pro jistotu. Všechno sbalené, všechno připravené. Jen jednu drobnost jsem nějak vytěsnila a to že mi do toho moje tělo hodí vidle přesně první den u moře.
Hned první ráno, co jsme dorazili, mě probudila známá bolest břicha a ten zvláštní pocit, že už je to tady. Automaticky jsem hrábla do tašky, že vytáhnu tampon a vyřešeno. Jenže nic. Ani jeden. Zůstala jsem sedět na posteli a chvíli zírala do kufru, jako kdyby se tam tampony měly zázračně objevit. Neobjevily. Chvilku jsem přemýšlela co budu dělat a vlastně jsem si říkala, že to není zas tak velký problém. Ale víc jsem se mýlit nemohla.
Nečekaný problém
Říkala jsem si, že je to dobrý, to přece zvládnu. V hotelu mají obchod, v nejhorším doběhnu do lékárny. No jo. Jenže jsme bydleli v zapadlé části ostrova, kde nejbližší obchod byl spíš budka s nanukama a nafukovačkama. A prodavač, jakmile jsem mu začala rukama nohama vysvětlovat, co potřebuju, zrudl jak rajče a začal koktat, že to teda určitě nemají.
Zkusili jsme jet do města. Po půlhodině v autobuse v pětatřiceti stupních a se svíravým pocitem mezi nohama jsme konečně našli lékárnu. Jenže hádejte co? Tam měli jen vložky. Takové ty, co připomínají plenu pro dospělého. A ještě to balení vypadalo jak z roku 1980. V tu chvíli jsem se fakt málem rozbrečela.
Už nikdy
Zbytek dne jsem strávila na pokoji, zatímco ostatní šli k moři. A když jsme konečně něco sehnali, tak to byly tampony bez aplikátoru. Což by mi normálně nevadilo, ale zrovna na veřejných záchodech s kapesníčkem mezi zuby a taškou mezi nohama to bylo všechno, jen ne pohodlný.
Od té doby mám jeden závazek: do každého kufru házím krabičku tamponů jako první. A ještě jednu do příručního batohu. A do kabelky. Smáli se mi kvůli tomu i děti, ale já už si druhý takový dovolený incident fakt nehodlám zopakovat.
