Článek
Dědictví po babičce
Podědila jsem po babičce starý dům. Bydlela v něm celý život a už když do něj vstoupíte, dýchne na vás historie. Babička byla poslední roky života v domově s asistencí, protože byla nemocná a už se o sebe nezvládla sama postarat. Slíbila jsem jí, že se o dům postarám a to taky hodlám dodržet - už pracujeme na rekonstrukci.
Při vyklízení jsme narazili na spoustu zajímavých předmětů. Většina byla buď rozbitá nebo ve špatném stavu a proto jsme většinu z toho vyhodili. Samozřejmě některé kousky jsme si schovali jako památku na babičku. Třeba její vařečky dělané přímo z větviček stromů, už s nimi sice nevaříme, ale jsou krásné. Úplně nakonec jsme začali vyklízet půdu a řeknu vám, tam byl nepořádek. Tuna prachu a miliony pavučin. Ve staré skříni jsme však našli něco, co jsme nečekali.
Světový porcelán u nás na půdě
Hned jak jsem otevřela dvířka od skříně, na mě vykoukla. Byla to krásná obrovská porcelánová mísa. Byla pod pořádnou vrstvou prachu, takže když jsem ji trošku utřela byla snad ještě hezčí. Byla u toho moje máma, která si hned vzpomněla, že v této míse babička vždycky dělávala bramborový salát na Vánoce. Bylo vidět, jak byla dojatá. Rozhodla jsem se, že si mísu určitě nechám. Mísu jsem umyla a zespodu jsem si všimla, že je mísa označená nápisem Original Zwiebelmuster. Ale nebrala jsem to moc v potaz. Dokončili jsme vyklízení a následně jsme se pustili do rekonstrukce, kterou jsme nedávno dokončili a už bydlíme. Mísu jsem si vystavila nahoře na lince, aby byla hezky vidět i z obyváku.
Návštěva sousedky
Jednoho dne přišla sousedka na kafe. Sedly jsme si na gauč a vykládaly o životě. Už když se chystala odejít, tak si všimla naší mísy. Hned vyhrkla: „Kde si to ukradla?! To je určitě originální cibulák!“ Hleděla jsem na ni s nechápavým výrazem. Jaký cibulák? Stručně mi vysvětlila o co jde, tedy o porcelán z Dubí a že je pravděpodobně hodně cenná. Řekla jsem si, že to zjistím. Nafotila jsem ji a poslal jedné známé, která se vyzná ve starožitnostech. Hned mi řekla, ať to pořádně zabalím a dovezu k ní, že se na to musí podívat. Když si misku prohlédla, tak byla radostí bez sebe. Sdělila mi, že taková miska má hodnotu několika tisíc, možná deset i dvacet tisíc. Je v perfektním stavu a zachovalá, takže hodnota bude pravděpodobně ještě vyšší. Nevěřila jsem svým uším.
Přemýšlela jsem, že bych misku prodala. Přeci jen 20 tisíc nenajdete na zemi. Nakonec jsem si však řekla, že si mísu nechám, protože je po babičce, kterou jsem milovala a tím, že ji každý den uvidím, tak mi ji bude připomínat.
