Článek
Obyčejná kontrola, kterou jsem odkládala
K výpisům se běžně nevracím. Vím zhruba, kolik utrácím, a když něco nesedí, většinou to poznám hned. Tentokrát jsem ale hledala konkrétní částku. Něco mi nehrálo v rozpočtu a chtěla jsem mít jistotu, že jsem si někde nespletla platbu. Otevřela jsem internetové bankovnictví s tím, že to bude otázka dvou minut.
Projížděla jsem položky jednu po druhé, spíš mechanicky než soustředěně. Nájem, energie, běžné nákupy. Pak jsem si všimla částky, která se opakovala každý měsíc. Nebyla vysoká, ale nebyla ani zanedbatelná. Stejný den, stejná suma, stejný název. A hlavně pocit, že si na nic takového nevzpomínám.
Položka, která mi nešla z hlavy
Nejdřív jsem si říkala, že jsem jen zapomněla. Nějaké předplatné, aplikace, možná něco, co jsem si kdysi nastavila a už to nevnímám. Jenže čím déle jsem na to koukala, tím víc mi to nesedělo. Název byl neurčitý, žádná služba, kterou bych poznala na první pohled. A hlavně jsem si nebyla jistá, že bych s něčím takovým kdy souhlasila.
Začala jsem projíždět starší výpisy. Měsíc zpátky, dva, půl roku. Platba tam byla pořád. Pravidelná, bez upozornění, nenápadná. Najednou mi bylo nepříjemně. Ne kvůli penězům, ale kvůli tomu pocitu, že mi z účtu odchází něco, o čem nic nevím. Že se to děje dlouho a já jsem si toho všimla až teď.
Vědomí, že jsem něco přehlížela
Zavřela jsem notebook a seděla chvíli v tichu. V hlavě mi běžely různé scénáře. Že jsem něco přehlédla. Že jsem něco odsouhlasila v rychlosti. Nebo že jsem se jen smířila s tím, že některé věci neřeším, protože jsou malé a pravidelné. A právě proto se ztratí v pozadí.
Nakonec jsem si řekla, že to zjistím. Ne proto, že by šlo o velké peníze, ale proto, že jsem si uvědomila, jak snadno člověk přestane mít přehled o vlastních věcech. Ta položka se pro mě stala připomínkou, že pohodlí někdy znamená i slepotu. A že drobnosti, které dlouho ignorujeme, často nejsou tak nevinné, jak se zdají. Od té doby výpisy kontroluji jinak. Ne úzkostně, ale pozorněji. Protože pocit, že víš, kam ti mizí peníze, je klid, který se nevyplatí brát jako samozřejmost.
