Článek
Nákupní chaos
Byl to obyčejný nákup po práci. Košík plný potravin, únava v očích a fronta, která se hýbala tempem hlemýždě. Když jsem se konečně dostala na řadu, jen jsem si oddechla, že to mám za chvíli za sebou. Prodavačka, přísně vyhlížející paní kolem padesátky, mě však přivítala pohledem, který by roztavil i mražené kuře.
„To jste to nemohla trochu roztřídit?“ vyštěkla, sotva jsem položila zboží na pás. „Pečivo zvlášť, drogerii zvlášť, to snad ví každej!“ Podívala jsem se na ni, pak na pás a pak zpět na ni. Všichni za mnou ztichli, jen pípání pokladny znělo jako napětí před bouří.
Tohle si nenechám líbit
Měla jsem chuť se omluvit a udělat, co chtěla, ale něco ve mně se vzepřelo. Měla jsem za sebou dlouhý den, a poslední, co jsem potřebovala, byla kázající prodavačka kvůli rohlíku a šamponu. Zhluboka jsem se nadechla a s vážnou tváří řekla:
„Máte pravdu, paní. Já jsem v tom dělání pořádků hrozná. Doma mi to říká i manžel, že mu mám oddělit ponožky od triček. Ale víte co? On si to vždycky nakonec taky přetřídí sám.“
Na chvíli bylo ticho. Pak se ozval smích. Nejdřív od pána ve frontě, pak od mladé dívky za ním a nakonec se i prodavačka neudržela a začala se smát. „No jo, to jste mě dostala,“ řekla a pokračovala v markování. Atmosféra se uvolnila a najednou už to nebyla protivná ženská za kasou, ale úplně obyčejný člověk, který měl prostě špatný den.
Skončilo to smíchem
Když mi podávala účtenku, usmála se: „Příště mi to klidně zase smíchejte. Aspoň se zasmějem.“ Odpověděla jsem: „Nebojte, příště vám to roztřídím podle barev, abych vás potěšila.“ Smích se rozléhal až k druhé pokladně.
Cestou domů jsem si říkala, že by bylo krásné, kdyby si lidé v obchodech i jinde uvědomili, že trocha humoru dokáže víc než výčitka. Někdy stačí jediná věta, aby se z napjatého okamžiku stal příběh, který rozesměje celý obchod.
