Článek
Divné chování
Byt, který jsem si pronajala, byl malý, ale útulný. Po rozvodu jsem chtěla klid, nový začátek a žádné starosti. Majitel bydlel v zahraničí, takže všechno vyřizoval přes domovníka. Zpočátku byl milý, ochotný, pomohl mi s plynovým kotlem, občas přinesl poštu a jednou mi dokonce pomohl vynést těžké krabice. Myslela jsem si, že mám štěstí na slušného člověka.
Jenže časem se začal chovat zvláštně. Při každém setkání měl poznámky o tom, že „tak pěkná ženská by neměla být sama“. Smála jsem se tomu a dělala, že to neslyším, ale uvnitř mě to znepokojovalo. Nechtěla jsem dělat scény kvůli několika hloupým narážkám. Jenže pak přišel den, kdy hranice zmizela úplně.
Překročené hranice
Bylo po výplatě a já nesla nájem v hotovosti, jak jsme byli zvyklí. On se usmál, pozval mě do bytu a řekl: „Pojďte dál, ať to vyřešíme v klidu.“ Cítila jsem se trochu nesvá, ale vstoupila. Posadil se, chvíli mlčel a pak s úsměvem prohlásil: „Víš, nemusíš platit každý měsíc. Dalo by se to vyřešit i jinak… v naturáliích.“
Zůstala jsem stát jako přimražená. Doufala jsem, že jsem se přeslechla. „Prosím?“ zeptala jsem se. On se zasmál a dodal: „No tak, vždyť jsme dospělí. Já přimhouřím oko, ty ušetříš. Nikdo se to nedozví.“ Cítila jsem, jak se mi dělá špatně. Položila jsem peníze na stůl, otočila se ke dveřím a řekla: „Tohle bylo naposledy, co jste se mnou takhle mluvil.“ Jeho úsměv zamrzl, ale já už byla venku.
Okamžitě odcházím
Ještě ten večer jsem napsala majiteli bytu e-mail, v němž jsem popsala, co se stalo. Odpověděl mi, že se omlouvá, ale že o tom nechce nic slyšet, prý si to mám vyřešit „po svém“. To byla poslední kapka. Druhý den jsem dala výpověď z nájmu, sehnala jiný byt a do týdne jsem se odstěhovala.
Když jsem odcházela, domovník stál na chodbě a zkoušel se tvářit, že se nic nestalo. Jen jsem se na něj podívala a řekla: „Doufám, že příště si vyberete oběť, která se vás bude bát. Protože já to rozhodně nejsem.“ Dnes bydlím v bytě, kde se cítím bezpečně a kde už nikdo nezneužívá svou moc. Naučilo mě to jediné: nikdy netolerovat chování, které překračuje hranice důstojnosti, i kdyby to znamenalo začít znovu.
