Článek
Nález v kapse
Bylo to jedno z těch obyčejných sobotních dopolední, kdy jsem se pustila do praní a úklidu. Syn byl s kamarády venku, tak jsem se rozhodla, že mu vyperu bundu, kterou nechal pohozenou na židli. Když jsem sáhla do kapsy, nahmátla jsem tvrdou papírovou krabičku. Vytáhla jsem cigarety a na okamžik se mi zastavilo srdce.
Můj syn měl teprve patnáct. Nikdy jsem si nemyslela, že by kouřil. Vždycky byl spíš ten typ, co si dá limonádu místo piva a raději sedí u počítače než v partě za obchodem. Stála jsem tam s krabičkou v ruce a přemýšlela, jak s ním o tom promluvím.
Promluva do duše
Jakmile otevřel dveře, hned poznal, že něco není v pořádku. „Co se děje?“ zeptal se opatrně. Ukázala jsem mu krabičku a řekla: „Našla jsem to v tvé bundě.“ Na chvíli ztuhl. Čekala jsem výmluvu typu „to není moje“, ale ta, kterou z něj nakonec vypadla, mě naprosto odrovnala.
„To není, jak si myslíš,“ začal vážně. „Já to mám jen… kvůli biologii.“
„Kvůli biologii?“ zopakovala jsem s pozdviženým obočím.
„No jo,“ pokračoval zcela vážně. „Potřebovali jsme na přírodopis udělat referát o škodlivinách a já chtěl mít vzorek. Abych ukázal, jak to smrdí a kolik tam je chemikálií. Tak jsem to koupil jen kvůli výuce.“
Nevydržela jsem to a začala se smát. Ten jeho kamenný výraz, spojený s naprostou jistotou, že jeho výmluva zní rozumně, mě dostal. „Takže tys obětoval kapesné a koupil si cigarety jen proto, abys měl rekvizitu do školy?“ zeptala jsem se. Přikývl. „Přesně tak!“
Konec dobrý, všechno dobré
Smála jsem se tak, že jsem si musela sednout. Věděla jsem, že kecá, ale s takovou kreativitou, že se na něj ani nešlo zlobit. Nakonec jsem mu řekla: „Dobře, pane biologu, tak tu rekvizitu si nechám já. A příště, až budeš dělat projekt o alkoholu, radši si pojďme promluvit dopředu.“
Zčervenal, něco zamumlal a rychle zmizel do pokoje. O pár minut později přišel a řekl tiše: „Dobře, mami, kouřil jsem s klukama. Byla to blbost.“ Odpověděla jsem jen: „To ráda slyším. Tak ať je to naposledy.“ Ten den jsem si uvědomila, že někdy je lepší se zasmát než křičet. Protože humor někdy dokáže prolomit i to, co by přísný kázání nikdy nezvládlo.
