Článek
Obyčejný nákup po dlouhém dni
Byl to jeden z těch dnů, kdy už člověk nemá energii na nic navíc. Práce mě vyčerpala, bolela mě hlava a chtěla jsem jen nakoupit a jít domů. Vzala jsem košík, hodila do něj pár základních věcí a zamířila k pokladnám. Fronty byly dlouhé, ale jedna pokladna se právě uvolnila. Přidala jsem krok, protože jsem viděla, že mám šanci být rychle odbavená. Už jsem vykládala nákup na pás a v tu chvíli se to stalo.
Prodavačka se na mě ani pořádně nepodívala. Natáhla ruku, zmáčkla tlačítko a pokladna zhasla. Pak suše řekla, že má konec směny a ať jdu jinam. Bez omluvy. Bez vysvětlení. Jako bych tam vůbec nebyla. Zůstala jsem stát s věcmi v ruce a na vteřinu jsem měla pocit ponížení. Otočila jsem se a viděla dlouhou frontu u vedlejší pokladny. Něco ve mně v tu chvíli prasklo.
Pohár přetekl
Nevím, co přesně mě spustilo. Možná tón jejího hlasu. Možná to, že jsem celý den polykala nepohodlí. Otočila jsem se zpátky a nahlas jsem se zeptala, jestli si ze mě dělá legraci. Lidé kolem ztichli a začali se dívat. Řekla jsem, že už jsem vykládala nákup a že mě mohla upozornit dřív. Ona pokrčila rameny a zopakovala, že končí. To už jsem zvýšila hlas. Nešlo mi o tu pokladnu. Šlo o ten pocit, že se mnou někdo jedná jako s obtížným kusem nábytku.
Cítila jsem na sobě pohledy ostatních zákazníků. Někdo se tvářil pobaveně, někdo otráveně. Věděla jsem, že dělám scénu. A přesto jsem nedokázala přestat. Mluvila jsem o slušnosti, o respektu, o tom, že nejsme stroje. Vedoucí přišla až po chvíli. Situaci uklidnila, otevřela jinou pokladnu a omluvila se. V tu chvíli ze mě vztek vyprchal stejně rychle, jako přišel. Zůstala jen únava a trapný pocit.
Cesta domů s těžkou hlavou
Když jsem vyšla z obchodu, měla jsem chuť se propadnout. Přemýšlela jsem, jestli to stálo za to. Jestli jsem nepřehnala reakci. Zároveň jsem ale věděla, že kdybych mlčela, nesla bych si to v sobě celý večer.
Ten incident nebyl o nákupu. Byl o hranici, kterou mi někdo překročil v momentě, kdy jsem byla nejslabší. A i když se za svůj výbuch nestydím úplně, přeju si, aby k němu nikdy nemuselo dojít. Některé dny jsou totiž natolik křehké, že je dokáže rozbít i zavřená pokladna.
