Článek
Pro jednu věc
Byl obyčejný pátek. V letáku jsem zahlédla, že v supermarketu mají slunečnicový olej v akci za poloviční cenu. A protože jsem měla cestu kolem, řekla jsem si, že si pár lahví vezmu do zásoby. Na účtu jsem měla čerstvě výplatu, takže jsem se cítila klidně. Vždyť jdu přece jen pro olej, ne?
Jenže jakmile jsem vstoupila do obchodu, bylo po plánu. Akční nápisy na každém kroku, výprodej domácích potřeb, „sleva pouze dnes“ u elektroniky. Vzala jsem košík a říkala si, že se jen podívám. Znám se, vždycky se „jen podívám“.
Maraton slev
Začalo to nevinně. Kromě oleje jsem přihodila pár těstovin, potom sadu hrnků, které „by se mohly hodit“. O pár regálů dál jsem narazila na robotický vysavač s 30% slevou. „Tak to je znamení,“ říkala jsem si. U pokladny jsem si uvědomila, že mám plný vozík. Ale to nejhorší teprve přišlo.
Platila jsem kartou a pokladní oznámila částku. Byla tak vysoká, že jsem se nevědomky zasmála. „To musí být chyba,“ řekla jsem. Nebyla. Domů jsem dorazila s pěti taškami, vysavačem, dekou, dvěma vonnými svíčkami, třemi lahvemi vína a tím olejem, kvůli kterému to všechno začalo.
Šok
Sedla jsem si na gauč a otevřela internetové bankovnictví. Z účtu byla pryč téměř celá výplata. V tu chvíli mě polilo horko. Zavolala jsem manželovi a přiznala se. „Chtěla jsem jen olej,“ začala jsem.
„Kolik jsi utratila?“ zeptal se. „No… skoro všechno.“ Na druhém konci bylo ticho. Pak se ozval smích. „Tak aspoň víme, že máme zásoby do důchodu.“ Smála jsem se taky, ale s mírnou panikou v očích.
Poučení pro příště
Celý víkend jsem přemýšlela, jak se mi to mohlo stát. A došlo mi, že ten systém je geniální. Akce, barevné cedulky, slevy jen „dnes“ na každém rohu člověku zamotají hlavu. Člověk má pocit, že když nekoupí, tratí.
V pondělí jsem půlku nákupu vrátila. Olej jsem si nechala a přidala k němu poznámku na lednici: „Jdi jen pro to, co opravdu potřebuješ.“ Od té doby, když slyším slovo „sleva“, vybaví se mi můj vozík plný zbytečností a účet, který by se hodil spíš obchodnímu řetězci než mně.
