Článek
Ráj u babičky
Naši dceru měla tchyně vždycky moc ráda. Hlídala ji už od malička, rozmazlovala sladkostmi a dovolovala všechno, co jsme my zakazovali. Poslední měsíce tam ale trávila skoro každý den a hned po škole utíkala k babičce a domů chodila až večer. „Mám tam víc zábavy,“ říkala s úsměvem.
Nejdřív jsme to neřešili. Říkali jsme si, že je fajn, že má s babičkou tak blízký vztah. Jenže pak jsme si všimli, že se dcera začala chovat jinak, podrážděně, neustále chtěla být u tchyně a doma se s námi hádala o každé maličkosti. Něco na tom nesedělo.
Kde je pravda?
Jednoho dne manžel navrhl, že se k tchyni zajede pro něco, co tam dcera zapomněla. Když zazvonil, tchyně nebyla doma, ale sousedka mu řekla, že klíč bývá pod rohožkou. Šel dovnitř, aby vzal dceřin batoh a všiml si otevřených dveří do pokoje, který tchyně dřív používala jako komoru. Teď tam ale bylo něco, co ho zarazilo.
Uprostřed místnosti stál stůl, na něm televize, herní konzole, sladkosti a plechovky s energetickými nápoji. Na stěnách plakáty, po zemi rozházené časopisy a krabice od nového mobilu. Bylo to jako malý ráj pro dítě, jenže všechno, co jsme doma zakazovali.
Konfrontace
Večer jsme se s ní sešli. „Mami,“ začal manžel, „víme o tom pokoji.“ Tchyně se nejdřív tvářila překvapeně, pak podrážděně. „Tak co? Chtěla mít svůj koutek, kde jí nikdo nic nevyčítá. Vy jste na ni moc přísní.“ „Tohle není o přísnosti,“ namítla jsem. „Zakazujeme jí energetické nápoje a hry do noci, protože je dítě. A vy jí za zády dovolujete všechno, co my ne.“
„Aspoň se u mě cítí svobodně,“ odsekla. „Ne,“ odpověděl manžel pevně. „Jen jí pleteš hlavu. Takhle ztrácí respekt k nám.“ Rozhovor skončil hádkou. Bylo nám to líto, ale rozhodli jsme se, že k ní dcera teď nebude chodit sama. Tchyně se na pár týdnů urazila, ale nakonec pochopila, že to přehnala. Pokoj uklidila a část věcí nám vrátila.
Dost!
Dcera to nesla těžce, ale po čase uznala, že jí to neprospívalo. Začala být klidnější, lépe spala a opět se s námi bavila normálně. Milovat vnouče je krásné, ale bez hranic se i láska může změnit v chaos.
Dnes už tchyně chápe, že rozmazlování není láska a že rodiče by měli mít poslední slovo. A já jsem pochopila, že i když babičky myslí všechno dobře, někdy je potřeba jim připomenout, kde končí pomoc a začíná zásah do výchovy.
