Článek
Na skok pro recept
Byl to úplně běžný den. Cítila jsem se docela dobře, jen jsem potřebovala, aby mi můj doktor napsal recept na léky, které beru už delší dobu. Žádná velká návštěva, žádné vyšetření, prostě formalita. Chtěla jsem to mít rychle za sebou a vrátit se do práce. V čekárně jsem seděla mezi ostatními pacienty, listovala telefonem a netušila, že mě čeká něco, co mi změní pohled na vlastní zdraví.
Když mě sestřička zavolala dovnitř, podala jsem doktorce kartičku a řekla, že potřebuju předepsat léky jako obvykle. Jenže ona se na mě podívala a zeptala se, jestli bych si našla chvilku na kontrolní vyšetření. „Je to jen rutinní,“ usmála se, a já souhlasila.
Nečekané komplikace
Během pár minut se ale její úsměv vytratil. Ztichla, zpozorněla a řekla: „Nechci vás děsit, ale něco tady vidím tak, jak by nemělo být.“ V tu chvíli se mi sevřel žaludek. Následovalo několik dalších testů a konzultací, během kterých mi v hlavě vířily ty nejhorší scénáře. Čas se vlekl a každá minuta se zdála být nekonečná.
Po hodině vyšla z ordinace a řekla: „Musíme vás poslat na podrobnější vyšetření. Může jít o něco vážného, ale ještě to nechci předbíhat.“ Ta věta mi zněla v hlavě pořád dokola. Zatímco mi sestřička psala žádanku, cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Sedla jsem si zpátky do čekárny, kde jsem před chvílí netrpělivě čekala na recept a najednou jsem brečela.
Žít naplno
Kolem mě chodili lidé, nikdo nic netušil. Já jsem jen seděla a přemýšlela, jak křehké to všechno je, jak člověk může jít k lékaři s banální věcí a odejít s nejistotou, jestli je vlastně v pořádku. Další dny byly plné vyšetření, čekání a strachu. Naštěstí se nakonec ukázalo, že šlo o nevýznamnou změnu, kterou stačilo jen sledovat. Ale ten okamžik, kdy mi lékařka poprvé řekla, že „něco není v pořádku“, ve mně zůstane navždy.
Od té doby si mnohem víc vážím každého dne, kdy se cítím zdravá. A pokaždé, když někdo řekne, že jde „jen pro recept“, napadne mě, jak tenká je hranice mezi jistotou a strachem. Protože někdy stačí jedna věta, jedno podívání na monitor a člověk už nikdy nebude stejný.
