Článek
Když je trpělivost u konce
Hele, já jsem fakt normálně klidný člověk. Neřeším sousedy, nevadí mi hluk z hřiště, ani když mi občas někdo na dvorku šlápne na kytičky. Ale tohle auto, co stálo měsíce před barákem, to byla poslední kapka. Patřilo sousedovi, tomu naproti, takovej ten typ, co se s nikým moc nebaví, ale když už něco řekne, tak se ti snaží vysvětlit, že ty jsi ten problém.
Nejdřív jsem si říkala, že se to vyřeší samo. Třeba auto odtáhne, třeba ho přestane bavit parkovat na cizím. Jenže ne. Stálo tam pořád. Blbě jsem kvůli tomu vyjížděla, v zimě se kolem toho nedalo odházet sníh, a co je nejhorší – začali si lidi myslet, že to je snad moje šrotovisko.
Řekla jsem mu to několikrát, úplně v klidu. Že to auto tam nechci, že to je můj pozemek, že ať s tím něco udělá. Pokrčil rameny a prej, že nemá kde jinde parkovat. Tak to je jako moje věc, jo? No nebudu lhát, začalo mi to lézt na nervy. Fakt hodně.
Hra na mrtvého brouka
Pak jsem si zkusila zjistit, co s tím jde dělat. Právník, policie, úřady. No klasika – každej pokrčí rameny, že to je komplikovaný, že to je na dlouho. Ať si to vyřešíme sousedsky. No, to jsem se zasmála.
Začala jsem přemýšlet, co bych s tím mohla udělat. A pak mě to napadlo. Že bych ho prostě obešla. Jestli on si hraje na to, že nevidí problém, tak já si taky zahraju. Na internetu jsem si přečetla, že když někdo něco dlouhodobě nechá na tvým pozemku, můžeš si to brát jako opuštěnou věc. Tak jsem to tak vzala.
Dala jsem mu ještě jeden vzkaz – napsala jsem mu ho na kapotu. Fixem, co nejde dolů. „Odvez si to nebo to prodám.“ Týden se nic nedělo. Tak jsem to prostě udělala.
Aby bylo jasno
Prodala jsem ho přes inzerát. Za pár kaček, ani jsem se nesnažila z toho něco vytřískat. Prostě jsem chtěla mít klid. Když si pro to auto borec přijel, nestačil se divit. Soused vyběhl, začal křičet, vyhrožovat. Já jen pokrčila rameny – copak si sám neřekl, že nemá kde parkovat? Tak jsem mu problém vyřešila.
A víš co? Konečně mám před barákem místo, klid a soused už si dává sakra pozor, co kde nechá stát. Možná jsem blázen, ale někdy člověk musí udělat něco, co se nedělá. Aby se vůbec něco změnilo.
