Hlavní obsah

Sousedka chodí na balkón ve spodním prádle. Manžel se na ni chodí tajně dívat

Foto: kroshka__nastya/freepik.com

Naše sousedka má zvláštní zvyk, chodí na balkon ve spodním prádle. Sama bych nad tím mávla rukou, kdybych nezjistila, že se na ni můj manžel chodí potají dívat a považuje to za nevinnou zábavu.

Článek

První podezření

Všimla jsem si, že manžel začal trávit nezvykle mnoho času u okna. Seděl v křesle s výhledem na balkon sousedky, občas nenápadně pootevřel dveře, aby měl lepší rozhled. Nejprve jsem si myslela, že sleduje jen okolí nebo kouká, jestli někdo neparkuje na naše místo. Jenže časem jsem zjistila, že se to děje pravidelně skoro každý večer.

Sousedka, žena kolem třicítky, má asi jiný přístup k soukromí než většina lidí. Často vychází na balkon jen v košilce, podprsence nebo dokonce v kalhotkách. Stojí tam, kouří cigaretu a tváří se, jako by byla na přehlídkovém molu. Přiznám se, že mě to samotnou rozčilovalo, nejen kvůli pohledům mého manžela, ale i proto, že to působilo provokativně a neuctivě vůči ostatním obyvatelům domu.

Nepříjemná pravda

Jednou jsem ho přistihla, jak stojí potichu u dveří na balkon a kouká přes záclonu. Tvrdil, že se jen „šel nadechnout čerstvého vzduchu“. Ale já viděla, jak jeho oči sledovaly přesně to, co neměly. V tu chvíli mě zalila vlna hněvu i ponížení. Nebyla to fyzická nevěra, ale pocit zrady byl silný. Připadala jsem si, jako bych doma měla pubertálního kluka, který se neumí ovládnout.

Začala jsem přemýšlet, jestli to mám přejít jako hloupou chlapskou slabost nebo to brát vážně. Na jednu stranu vím, že se mužům líbí pohled na ženy, na druhou stranu mě zraňovalo, že se to děje v našem společném domově a za mými zády. Přestala jsem mít chuť s ním trávit čas, protože jsem v hlavě pořád slyšela myšlenku: „Radši bys koukal po sousedce než po mně.“

Co s tím dál

Když jsem to s ním otevřeně probírala, jen se smál a říkal, že přeháním. Podle něj je to prý neškodné, jen pár pohledů. Ale já vím, že tím podkopal mou důvěru. Přemýšlím, že si se sousedkou promluvím, nebo že prostě zatáhnu závěsy a nebudu mu dávat prostor. Jenže stejně to ve mně hlodá. Najednou vidím, jak snadno může něco tak „nevinného“ narušit vztah, který jsme si budovali roky.

Od té doby už nedokážu manžela vnímat stejně. Možná to pro něj je jen kratičký únik od reality, ale pro mě je to jasná známka, že naše manželství potřebuje víc než jen zametení problému pod koberec. Nedůvěra se totiž do vztahu vplíží rychle a pak už není snadné ji vyhnat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz