Článek
První změny
Dlouhé roky jsme měli v domě klid. Každý se staral o své a sousedské vztahy byly spíše zdvořilé než vřelé, ale fungovalo to. Pak se ale naše sousedka z protějšího bytu začala chovat jinak. Nejprve to byly drobnosti, hlasitější hudba, občasný smích na chodbě s kamarádkami. Přikládali jsme to tomu, že má možná těžší období a hledá rozptýlení. Jenže postupem času se situace zhoršovala.
Najednou už to nebyla jen hudba. Čím dál častěji jsme vídali prázdné lahve od vína a piva u jejích dveří. Někdy je nechala stát i několik dní a chodba začala zapáchat. V noci se z jejího bytu ozývaly hádky, někdy dokonce bouchání a křik. Nebylo výjimkou, že nás probudila ve tři ráno, když pouštěla hudbu na celé patro. Začalo to být vyčerpávající a pro život v domě nesnesitelné.
Když už to nešlo přehlížet
Jednoho dne jsme sebrali odvahu a slušně jí řekli, že její chování nám vadí. Doufala jsem, že ji to přiměje zamyslet se a trochu se krotila. Jenže ona se jen usmála a s klidem prohlásila: „To je můj byt a můj život, co si dělám doma, je jen moje věc.“ Byla jsem v šoku z jejího nezájmu, protože škody a hluk se přece netýkají jen jí, ale všech v domě.
Situace se vyhrotila, když jsme jedno ráno našli chodbu plnou nedopalků a skleněných střepů. Děti z domu se tam nemohly ani bezpečně pohybovat. Zavolali jsme tedy správci domu a chtěli, aby to začal řešit. Odpověď ale byla podobně lhostejná, pokud se prý nejedná o závažné porušení zákona, nemůže s tím nikdo nic dělat. Pocit bezmoci byl obrovský.
Moje pocity
Cítila jsem vztek i zklamání. Nikdo z nás v domě si nezasloužil žít v prostředí, které se proměnilo v každodenní stres. Z místa, kde jsme se cítili doma, se stalo místo, kam se vracím s obavami, co nás zase čeká. Nejhorší na tom všem je pocit, že i když se snažíme, řešení nemáme ve svých rukou.
Dnes už vím, že člověk nikdy neví, koho dostane za souseda. Stačí malá změna a celé soužití se obrátí vzhůru nohama. Někdy ani slušné domluvy ani stížnosti nepomohou a člověk se musí naučit hledat způsoby, jak chránit sám sebe ať už jsou to hlukové izolace, společné podpisy od více sousedů, nebo v krajním případě přemýšlení o stěhování. Smutné je, že jeden člověk dokáže otrávit život celé komunitě.
