Hlavní obsah

Tchyně hlídala děti přes noc: ráno jsme nevěřili vlastním uším

Foto: Freepik/freepik.com

S manželem jsme si chtěli po dlouhé době pořádně odpočinout. Tchýně se nabídla, že nám pohlídá děti přes noc a my můžeme do kina a na večeři. Večer byl super, ale ráno jsme dostali od tchýně výchovnou lekci.

Článek

Konečně volno

Po měsících nekončícího kolotoče mezi školkou, prací a domácností jsme si s manželem řekli, že si zasloužíme aspoň jednu klidnou noc bez dětí. Manžel se zeptal svojí matky a ta ochotně souhlasila, že si vezme obě děti k sobě na přespání. Děti ji mají rády a vždycky se na ni těší. Je to fajn babička, má velkou zahradu a děti si u ní vždycky hodně vyhrají.

Nabalili jsme jim věci do batůžků, vzali ty nejdůležitější plyšáky a vyrazili jsme ke tchýni. Děti zamávaly, my jsme si poprvé po dlouhé době užili klidný večer, dali si dobré jídlo a sklenku vína a šli spát s hlavou prázdnou. Bylo to osvobozující, jenže ráno nás čekalo něco úplně jiného než příjemný návrat do reality.

Ranní budíček

V plánu bylo, že si děti vyzvedneme po obědě. V osm ráno zazvonil telefon a na druhé straně telefonu byla manželova matka. Přepnula jsem si hovor na hlasitý, abychom slyšeli oba. Tchyně začala s tím, že noc byla klidná, ale pak přešla do tónu, který nebyl moc příjemný a bylo cítit, že není spokojená. Řekla: „Takto bych své děti nevychovávala, nemají žádný režim a vůbec neposlouchali, když se šlo spát.“, ale já to mu nechtěla uvěřit.

Naše děti nejsou žádní andílci, ale jsou slušné a zvyklé na domácí režim. Jenže tchyně si podle všeho představovala úplně jinou úroveň poslušnosti. Stěžovala si, že děti byly hlučné, že chtěly pustit pohádku do postele nebo že nechtěly dojíst večeři. Na závěr dodala, že takové je už na noc nechce a že si je vezme jedině v případě, že budou poslouchat.

Nesouhlasím s ní

Manžel se snažil zachovat klid, ale bylo vidět, že ho to mrzí. Myslím, že byl zklamaný hlavně proto, že to řekla jeho matka a v podstatě řekla, že nezvládl vychovat své děti. Když jsme si je později vyzvedli, byly smutné. Neplakaly, ale bylo vidět, že něco není v pořádku. Když jsme se jich v autě ptali co se stalo, řekli jen, že babička se zlobila, protože si chtěly pustit pohádku a pak mluvily moc nahlas.

Od té doby jsme u ní děti nepřespávají. Přijde mi, že se jí i trochu začaly bát. Když k nám tchýně dojede, tak už to není jako dřív, kdy se na ni těšily a celou dobu si s ní chtěly hrát. Na jednu stranu se dětem ani nedivím.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz