Článek
Odpolední plavání
Na dovolenou u moře jsem se těšila celý rok. S kamarádkami jsme vyrazily na jih Evropy, užít si slunce, moře a trochu si odpočinout od každodenního stresu. První dny byly perfektní. Většinu času jsme trávily u vody na lehátku, pily jsme drinky a koupaly jsme se. Pátý den pobytu jsme si řekly, že půjdeme odpoledne kousek dál na opuštěnější pláž, kde nebývá tolik lidí.
Všechno šlo skvěle. Slunce svítilo, voda byla příjemně teplá a vlny tak akorát na plavání. Vlezla jsem do moře ve svých dvoudílných plavkách, které mají zavazování na šňůrky. Voda sahala do pasu, tak jsem se tím neznepokojovala. Jenže při větší vlně, když jsem skočila do vody, jsem najednou ucítila, že něco není v pořádku. Spodní díl plavek se mi záhadným způsobem rozvázal a co bylo horší, než jsem stihla cokoliv udělat, další vlna plavky odnesla daleko ode mě.
Co teď
Kalhotky byly pryč. Chvilku jsem doufala, že si pro ně doplavu, ale moře najednou začalo být nějaké divoké a já věděla, že to nemá cenu. V tu chvíli jsem ztuhla. Nejhorší na tom bylo, že kamarádky si šly sednout kousek od pláže do baru na kávu a já byla sama. Zkoušela jsem křičet a volat na ně, ale byly příliš daleko na to, aby si mě vůbec všimly.
Zůstala jsem v moři, plavala na místě a hlavou mi běžely všechny možné scénáře. Představovala jsem si jak doplavu na pláž a budu muset skoro nahá přeběhnout dobrých 50 metrů než se dostanu k našim lehátkům. Pláž byla sice klidnější, ale ne úplně prázdná. Věděla jsem, že když půjdu ven bez ničeho, určitě si toho někdo všimne a bála jsem se, že by mě někdo vyfotil nebo tak něco.
Záchrana
Rozhodla jsem se, že musím za každou cenu nějak přilákat pozornost kamarádek. Připlavala jsem blíž směrem k tomu baru a nenápadně jsem na ně mávala. Naštěstí si mě jedna z nich všimla. Mávla jsem na ni, aby mi donesla ručník nebo cokoliv, čím bych se mohla zakrýt. Nechápala proč, ale přišla blíž a když jí došlo, co se stalo, šíleně se rozesmála, ale zachovala klid a hodila mi osušku.
Okamžitě jsem vylezla z vody, rychle se omotala osuškou a svižným krokem zamířila k našim věcem. Zbytek dne jsem se už nekoupala a i když se tomu teď už směju, tehdy jsem měla chuť zalézt do písku a zmizet.
