Článek
Změna
O tom, že se ve firmě chystají škrty, se šeptalo už několik týdnů. Doufal jsem, že se to netýká mě. Vždycky jsem makal naplno, bral přesčasy a snažil se odvést poctivou práci. Jenže jednoho dne si mě zavolal šéf do kanceláře a bez dlouhých okolků mi oznámil, že kvůli úsporám mi snižují plat o třetinu.
Seděl jsem tam, poslouchal vysvětlení o „dočasné situaci“ a cítil, jak se mi stahuje žaludek. Když jsem pak doma otevřel dveře, doufal jsem, že manželka to pochopí. Že mě podpoří, že si řekneme, že to nějak zvládneme. Jenže stalo se něco úplně jiného.
Pochopení nepřišlo
Když jsem jí řekl, co se stalo, nejdřív ztuhla. „Jak to myslíš, že ti snižují výplatu?“ zeptala se ostře. „To si děláš srandu? My máme platit hypotéku, auto, školu!“ Vysvětloval jsem, že to není moje vina, že dělám, co můžu, a že to snad bude jen na pár měsíců. Její odpověď si budu pamatovat celý život. „Víš co?“ řekla chladně. „Jestli nejsi schopný zajistit rodinu, tak jsi mi k ničemu.“
Zůstal jsem stát jako opařený. Myslel jsem, že to říká v afektu, ale ona pokračovala. „Já potřebuju chlapa, na kterého se dá spolehnout. Ne někoho, komu se třese peněženka při placení.“ Ta slova mě zasáhla víc než cokoliv jiného. Celé roky jsem se snažil, dřel, nosil domů peníze, staral se o všechno možné a teď, když přišel problém, jsem pro ni byl „k ničemu“.
Dřít jako mezek
Další dny mezi námi panovalo ticho. Já jsem chodil domů s těžkým pocitem, ona se tvářila, jako bych ani nebyl. Přestal jsem se jí svěřovat, protože jsem věděl, že místo podpory přijde výčitka. A čím víc jsem se snažil situaci zachránit, tím víc se mezi námi budovala zeď. Za pár týdnů jsem si našel brigádu bokem, aby se peníze vyrovnaly. Dělal jsem po nocích, spal tři hodiny denně, jen aby se měla dobře. Ale v jejích očích už jsem nikdy nebyl dost dobrý.
A tehdy jsem pochopil, že ten problém nebyl v penězích, ale v tom, co pro ni znamenám. Když vás partner miluje jen v době hojnosti, není to láska, je to pohodlí. A když vám v nejtěžší chvíli řekne, že jste „k ničemu“, zjistíte, že ztratit peníze bolí míň než ztratit úctu. Dnes už s ní nejsem. Mám méně peněz, ale víc klidu. A přestože mě její slova tehdy zlomila, nakonec mě naučila jednu věc, že skutečná hodnota člověka se nepočítá na koruny.
