Článek
Kde je můj bonus
V práci jsem byla už pátým rokem a patřila mezi ty, kteří dělají svou práci poctivě, i když si to málokdo všimne. Každý rok jsme na konci posledního čtvrtletí dostávali odměnu za výkon a výsledky. Tentokrát jsem se těšila, protože jsme s týmem splnili všechny cíle. Jenže když mi přišla výplatní páska, něco nesedělo. Bonus nikde.
Nejdřív jsem si myslela, že jde o omyl. Zašla jsem za účetní, ta se podívala do systému a řekla, že „rozdělení schvaloval vedoucí osobně“. Tak jsem šla rovnou za ním. Seděl za stolem, nohy nahoře, usmíval se. Když jsem se zeptala, proč jsem nedostala bonus, ani se nezamyslel: „Letos jsme to pojali trochu jinak. Chtěli jsme ocenit mladé a perspektivní lidi.“ Ta věta mi zněla v hlavě ještě dlouho poté.
Jak to opravdu bylo
O pár dní později jsem se náhodou bavila s kolegyní z účtárny. Po chvíli mi pošeptala, že můj bonus skončil u nové mladé zaměstnankyně, co nastoupila před půl rokem a která s vedoucím tráví podezřele hodně času na „poradách“. Prý jí připsal část odměny jako „mimořádné ohodnocení za přístup“.
V tu chvíli se mi udělalo zle. Nešlo ani tak o peníze, ale o princip. O to, že moje práce, roky zkušeností a loajalita měly menší cenu než úsměv nové kolegyně. Sedla jsem si k počítači a sepsala všechny výsledky, projekty, hodnocení, e-maily. Chtěla jsem mít důkazy, než něco podniknu. Další den jsem šla za ředitelem, který stál o patro výš než náš vedoucí. Klidně jsem mu podala složku a řekla: „Tady je přehled mé práce a tady přehled bonusů, které byly schváleny. Myslím, že si zasloužím vysvětlení.“
Nečekaný obrat
Ředitel chvíli mlčel, pak se začal vyptávat. O pár dní později mi zavolali z personálního oddělení, že se provádí vnitřní kontrola. Výsledek? Vedoucí byl přeřazen na jinou pozici a bonusy mi byly doplaceny v plné výši.
A ta mladší kolegyně? Odešla sama. Možná pochopila, že kouzlo úsměvu má krátké trvání, když se za ním nenajde žádná práce. Dnes se už na tu situaci dívám s nadhledem. Ale pokaždé, když slyším slovo „spravedlivé ohodnocení“, vzpomenu si, že někdy se člověk musí ozvat, i kdyby měl riskovat všechno. Protože mlčet by bylo horší.
