Článek
Obyčejný den
Na poštu chodím pravidelně, protože často posílám dopisy a balíky. Ten den byl stejný jako každý jiný. Fronta byla dlouhá a já se nudila. Proto jsem sáhla po malém stíracím losu, aniž bych čekala cokoliv jiného než ztrátu drobných. Když jsem si sedla na lavičku a začala stírat políčka, moje srdce se rozbušilo. Čísla ukazovala výhru 5 000 Kč. Nikdy předtím se mi nic podobného nestalo.
Držela jsem výherní los v ruce a přemýšlela, co s ním udělám. Pět tisíc není málo, ale není to ani suma, která by obrátila život naruby. Mohla bych si koupit nové boty, zaplatit si výlet, nebo si prostě jen odložit peníze stranou. Jenže pak jsem zvedla hlavu a podívala se směrem k přepážce, kde pracoval muž, u kterého jsem stála už několikrát. Vypadal unaveně, měl kruhy pod očima a na jeho tváři se zračila únava, jakou znám od lidí, kteří táhnou na bedrech víc, než by měli.
Impulsivní rozhodnutí
Nevím proč, ale najednou jsem cítila, že ten los patří jemu. Možná proto, že mi vždycky vyšel vstříc, i když byl zavalený prací. Možná proto, že jsem si v jeho pohledu všimla tiché rezignace. Šla jsem k přepážce, podala mu los a řekla: „Tohle je pro vás.“ Nejdřív se zasmál, jako by čekal žert. Když jsem ale trvala na svém, zbledl a chvíli nevěděl, co říct.
Poté mi tiše poděkoval a přiznal, že doma mají těžké období. Manželka je na nemocenské, děti jsou ještě malé a každý měsíc sotva pokryjí nájem a složenky. Pět tisíc pro něj nebyla jen částka, ale možnost nadechnout se, mít aspoň na chvíli pocit, že nejsou úplně na dně. Nikdy nezapomenu na ten pohled, když se mu oči zalily slzami a snažil se je skrýt před kolegy i zákazníky.
Moje pocity
Když jsem odcházela z pošty, cítila jsem zvláštní lehkost. Místo materiální radosti jsem měla radost v srdci. Bylo to gesto, které mi nepřineslo nic hmatatelného, ale pocit, že jsem udělala správnou věc, byl k nezaplacení. Překvapilo mě, jak moc může být člověk šťastný z toho, že udělá radost někomu jinému.
Od té chvíle jsem si uvědomila, že štěstí není jen o tom, co získáme, ale i o tom, co dokážeme darovat. Možná už nikdy nic podobného nezažiju, ale ten pocit vděčnosti a úlevy v očích cizího člověka mi zůstane navždy v paměti. Výhra z losu byla maličkost, ale pro mě i pro něj znamenala mnohem víc než peníze.
