Alois Eliáš – předseda protektorátní vlády a účastník domácího odboje

Když Alois Eliáš na jaře roku 1939 vstupoval do Strakovy akademie jako předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava, přebíral úřad v době, kdy Československá republika přestala existovat jako suverénní stát. Funkce, do níž byl jmenován 27. dubna 1939, nebyla prostorem pro samostatné politické rozhodování, ale úřadem podřízeným okupační moci a pod stálým dohledem německých orgánů. Přijetí této funkce znamenalo pohyb v prostředí, kde každý krok mohl mít vážné osobní důsledky.

Alois Eliáš se narodil 29. září 1890 v Královských Vinohradech, tehdy samostatném městě, dnes součásti Prahy. Původní profesí nebyl politik, ale technik a profesionální voják. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Po vypuknutí první světové války sloužil jako důstojník rakousko-uherské armády. Roku 1916 padl na východní frontě do ruského zajetí. Po zajetí vstoupil do československých legií v Rusku, kde působil jak v bojových jednotkách, tak ve štábních funkcích. Zkušenosti z legionářské služby později uplatnil při formování československé armády po vzniku republiky.

V meziválečném období zůstal v aktivní vojenské službě. Sloužil na generálním štábu československé armády, absolvoval odborné studium doma i v zahraničí a postupně dosahoval vyšších hodností. V roce 1936 dosáhl hodnosti brigádního generála československé armády. V armádním prostředí byl vnímán jako disciplinovaný a odborně zdatný důstojník, nikoli jako politický řečník či ideolog.

Mnichovská dohoda v roce 1938 a následný rozpad republiky znamenaly zásadní zlom v jeho profesním životě. Přesto zůstal v okupované zemi. Jeho jmenování do čela protektorátní vlády bylo ze strany německých úřadů chápáno jako krok k zajištění administrativní stability. Eliášovy další kroky však postupně vedly ke spolupráci s domácím odbojem.

Od roku 1939 udržoval kontakty s domácími odbojovými strukturami i se zahraničním exilem. Spojení s prezidentem Edvardem Benešem v Londýně probíhalo prostřednictvím kurýrních cest. Eliáš předával informace o politické situaci v Protektorátu, finančně podporoval rodiny zatčených a udržoval kontakty s odbojovými organizacemi, zejména s Obranu národa a Politickým ústředím. Tyto aktivity jsou doloženy poválečnými svědectvími i dochovanými dokumenty gestapa, které jej evidovalo jako významného odpůrce říše.

Jeho postavení bylo mimořádně rizikové. Denně vykonával úřední agendu pod dohledem okupační správy a současně se pohyboval v prostředí konspirace. Setrvání ve funkci mu umožňovalo alespoň částečně omezovat některé dopady okupační správy a udržovat kontakty s odbojem.

V roce 1941 se jeho jméno objevilo v souvislosti s vyšetřováním tzv. chlebíčkové aféry, při níž byli otráveni někteří kolaborující novináři. Vyšetřování nepřineslo přímý důkaz jeho osobní účasti, nicméně přispělo k tomu, že gestapo Eliáše definitivně považovalo za nepřítele režimu. Zlom nastal 27. září 1941, v den příjezdu Reinharda Heydricha do Prahy jako zastupujícího říšského protektora. Ještě téhož dne byl Alois Eliáš zatčen.

Následovalo věznění na Pankráci a soudní řízení před Lidovým soudem (Volksgerichtshof) v Berlíně. Obžaloba jej vinila z velezrady a spolupráce s nepřítelem. Rozsudek smrti byl vynesen na podzim roku 1941. Na základě žádostí prezidenta Emila Háchy byl výkon trestu dočasně odložen, nikoli však zrušen. Eliáš zůstal ve vězení v izolaci a bez jistoty dalšího vývoje.

Po atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942 došlo k zásadnímu zpřísnění represí. V rámci heydrichiády bylo rozhodnuto vykonat i dříve odložené rozsudky. Dne 19. června 1942 byl Alois Eliáš odvezen na střelnici v pražských Kobylisích a zastřelen. Stal se jediným předsedou vlády okupované země v Evropě, kterého nacisté popravili za odbojovou činnost.