Článek
Když 24. listopadu 2025 přišla zpráva o smrti Jorgy Kotrbové, mnohým se sevřelo srdce. Najednou jako by se na okamžik zastavil čas. Sympatická herečka s jemným úsměvem, hlasem, který dokázal být zároveň něžný i pevný, a tváří, kterou si většina z nás navždy spojí s pohádkovým světem, odešla tiše, stejně tiše, jako žila poslední roky svého života. Bylo jí 78 let.
Jorga Kotrbová patřila k těm osobnostem, které byly stálou součástí české kultury, aniž by se kdy tlačily do popředí. Nenápadná, přirozená, lidská. Nevyhledávala světla reflektorů, a přesto si je získala. Ne proto, že by o ně stála, ale protože její talent a přirozenost byly natolik silné, že se jim nedalo vyhnout.
Narodila se 9. dubna 1947 a na prkna, která znamenají svět, vstoupila velmi brzy. Jako čtrnáctiletá už pracovala před kamerou a rychle se dostala k rolím, které z ní udělaly známou tvář. V 60. a 70. letech se objevovala ve filmech i v televizi, ale osudová role přišla brzy, ve chvíli, kdy oblékla šaty filmové Zlatovlásky.
Zlatovláska, která jí změnila život
Pohádka „Zlatovláska“ z roku 1973 je dnes už klasikou. Patří mezi filmy, které viděly celé generace, a kterými dodnes žijí vánoční a nedělní odpoledne v českých domácnostech. Její Zlatovláska nebyla vyumělkovaná princezna, byla jemná, svěží a lidská. Přirozený půvab Jorgy Kotrbové, její zasněný pohled a osobité kouzlo způsobily, že se z ní stala jedna z nejkrásnějších pohádkových princezen české filmové historie.
Jorga Kotrbová - Zlatovláska
A právě tato role, milovaná miliony diváků, byla pro ni zároveň darem i břemenem. Kotrbová se později svěřovala, že ji Zlatovláska provází celý život, i tam, kde by raději byla viděna jinak. „Byla jsem pro lidi pořád ta Zlatovláska. A někdy to bylo moc,“ říkala.
Přesto nikdy nezahořkla. To, co jí možná někdy vadilo, bylo zároveň i poděkováním od publika, které ji mělo upřímně rádo. Až do posledních let dostávala dopisy, ve kterých jí lidé psali, že její princezna byla součástí jejich dětství, radosti i rodinných tradic.
Život na jevišti i za mikrofonem
Zdaleka ale nebyla jen Zlatovláskou. Působila v Realistickém divadle i v Divadle Na zábradlí, kde vynikla v rolích dramatických i komediálních. Byla herečkou, která dokázala zahrát křehkost i sílu, eleganci i civilnost.
Ještě větší stopu ale zanechala v dabingu. Její hlas má většina lidí spojený s legendární Margaret „Šťabajznou“ Houlihanovou ze seriálu MASH*. Byla to role, která jí sedla do posledního tónu, pevná, rozhodná a přesto lidská.
Za dabing získala v roce 2021 Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství. Bylo to ocenění, na které byla právem hrdá. Měla hlas, který byl jako stvořený pro citlivé a silné ženské postavy a dokázal dodat hloubku i těm, které byly samy o sobě ikonické.
Útěk před světem
Jorga Kotrbová nikdy nevyhledávala mediální pozornost. A čím byla starší, tím více se svět showbyznysu míjel s její povahou. Rozhodla se proto odejít do ústraní, na venkov, mezi koně a zvířata, která milovala.
Žila klidně, bez velkých gest a bez potřeby být vidět. Společnost jí dělala příroda, její zvířata a několik blízkých lidí. Její život byl podle jejích vlastních slov konečně takový, jaký chtěla.
Někdy do médií pronikla jen stručná zmínka, fotografie nebo neochotný rozhovor, který poskytla jen proto, aby odpověděla na otázku, která se stále vracela: „Kde je Jorga Kotrbová?“
Byla někde, kde jí bylo dobře. A to je možná ten největší luxus, jakého se může člověku dostat.
Odejití, které zabolelo
Její smrt přišla náhle. Nikdo nečekal, že tato tichá a něžná žena, která tak dlouho provázela českou kulturu, odejde právě teď. Byla to zpráva, která zabolela nejen filmové fanoušky, ale i všední diváky, kteří ji znali především z televize.
Byla totiž jednou z těch osobností, jež nevzbuzují kontroverze, ale sympatie. Patřila mezi herce, kteří oslovují napříč generacemi, protože jsou skuteční. Nechala po sobě dílo, které nestárne, ať už je to Zlatovláska, dabingové role nebo divadelní práce.
Odkaz, který trvá
Když se dnes člověk podívá na film, kde hraje, nebo slyší její hlas v některém ze seriálů, uvědomí si, že Jorga Kotrbová byla přesně ta herečka, jaké se rodí málo. Nenápadná, ale nezaměnitelná. Jemná, ale pevná. Silná, ale neokázalá.
Její život možná nebyl plný velkých skandálů a rozhovorů, ale o to víc byl plný poctivé práce, lidskosti a lásky k tomu, co dělá. A také k lidem, kteří ji sledovali.
Odešla herečka, která nikdy nepotřebovala být hvězdou, aby se jí stala.
A tak když si dnes pustíme Zlatovlásku, uslyšíme její hlas v dabingu nebo jen zahlédneme starou fotografii, vybaví se nám to nejdůležitější, pocit. Pocit něčeho krásného a čistého, co v nás zanechala.
Jorga Kotrbová už možná odešla, ale její příběh pokračuje. V obrazech, hlase, vzpomínkách. A především ve chvílích, kdy se znovu usmějeme nad tím, že pohádky jsou krásné i díky lidem, kteří jim propůjčili svou tvář.
A ona byla jednou z nejkrásnějších
