Článek
Když přijíždíte do zapadlé vesničky Luková nedaleko Manětína, cesta se vine mezi poli a lesy, až se náhle otevře pohled na osamělý kostel svatého Jiří. Na první pohled vypadá jako stovky jiných venkovských svatostánků, oprýskané zdi, zvonice bez zvonu, okolní hřbitov zarostlý travou. Ale jen do chvíle, než vstoupíte dovnitř.
Uvnitř sedí lidé. Mlčky, bez hnutí. Desítky postav zahalených v bílých pláštích, s hlavami skloněnými, jako by se právě modlily. Když závane vzduch, látky se lehce zachvějí a člověku přeběhne mráz po zádech. Zdá se, že duchové dávných farníků se vrátili, aby dohlíželi na svůj kostel.
Farníci v kostele duchů
Zapomenuté místo
Kostel svatého Jiří byl postaven už ve 14. století. Sloužil celé vsi po staletí, dokud se na Lukovou nezačalo zapomínat. Po válce se lidé stěhovali pryč, do měst a továren, a na mše začalo chodit čím dál méně věřících. V roce 1968, během svatebního obřadu, se propadla část stropu. Nikdo tehdy nebyl zraněn, ale lidé to brali jako zlý znamení. Kostel zavřeli a nechali chátrat.
Po desetiletích zůstaly jen holé zdi, vymlácená okna a ticho. Obyvatelé Lukové si zvykli chodit kolem obloukem. Mluvilo se o tom, že v noci je odtud slyšet zpěv. Že někdo v ruinách zapaluje svíčky. Že duchové farníků se stále scházejí na svých mších.
Návrat duchů
V roce 2012 přijel do Lukové student Fakulty umění z Plzně,Jakub Hadrava. Hledal inspiraci pro svůj školní projekt, a když vešel do zchátralého kostela, cítil zvláštní sílu místa. Napadlo ho vytvořit postavy – duchy – jako připomínku těch, kteří sem kdysi chodili.
Z bílých látek, sádry a gázy vytvořil 32 „farníků“. Posadil je do lavic, na zem i ke stěnám, do modlitebních póz. Vzniklo něco, co nikdo nečekal, duchové se stali záchranou kostela.
Lidé začali jezdit z celé republiky i ze zahraničí, aby se na ten podivuhodný výjev podívali. Vstupné dobrovolné, a výtěžek – na opravu střechy a zdiva. Díky těmto přízrakům, kteří nikdy nemluví, se kostel znovu „probral k životu“.
Mezi skutečností a legendou
Místní vám dnes řeknou, že duchové jsou sochy. Ale někteří dodají tiše, že v noci se hýbou. Že občas slyší kroky, šustění látek nebo tlumený zpěv. Kdo přijde do kostela po setmění, mívá prý pocit, že se stal svědkem mše, která se koná mimo čas.
Jedna z legend dokonce tvrdí, že první „duch“ se objevil ještě dřív, než Jakub Hadrava do Lukové přijel. Starý farář prý jedné noci zahlédl v ruinách postavu ženy v závoji. Když k ní přistoupil, zmizela. Ráno pak našel na oltáři zapálenou svíčku.
Místo, kde se čas zastavil
Dnes už je kostel svatého Jiří v Lukové známý po celém světě. Návštěvníci sem přijíždějí s fotoaparáty i s respektem. Někdo tu hledá umění, jiný spiritualitu, další prostě zážitek, na který nezapomene.
Ať už věříte v duchy nebo ne, jedno je jisté. V Lukové se něco děje. Možná to nejsou skuteční zemřelí, kdo se vrátili, ale jejich přítomnost tu cítíte v každém kroku.
Tip na návštěvu.
Kostel sv. Jiří najdete v obci Luková u Manětína (Plzeňský kraj). Kostel bývá otevřený o víkendech, zejména v sezóně od jara do podzimu. Přineste si baterku a trochu odvahy – duchové už čekají.
