Článek
Sedíme v obýváku. Venku se pomalu stmívá. Na stole ještě voní večeře a někde z kuchyně je slyšet cinknutí nádobí. Dětské oči už ale míří jinam. Na televizní obrazovku.
Za chvíli začne večerníček. A pak zazní známá slova. „Pojďte pane, budeme si hrát…“
Pro dnešní děti už možná nemá tento večerníček stejné místo jako pro generace, které u něj vyrůstaly. Pro mnohé z nás však znamenal mnohem víc než jen několik minut před spaním. Byl součástí dětství. Součástí večerů, na které se nezapomíná.
Když se řekne „Potkali se u Kolína“, většina lidí okamžitě ví, o kom je řeč. O dvou medvědech. O dvou nerozlučných kamarádech, kteří spolu prožívali malá i velká dobrodružství a dokázali rozesmát děti i dospělé bez jediného moderního triku nebo digitálního efektu.
První film Potkali se u Kolína vznikl v roce 1965 jako samostatný animovaný snímek. Jeho úspěch byl natolik výrazný, že se z něj postupně zrodil celý seriál Pojďte pane, budeme si hrát, který vznikal v letech 1965 až 1973 ve studiu Krátký film Praha. Za jeho vznikem stáli režisér Břetislav Pojar, scenárista Miroslav Štěpánek a výtvarník Ivan Urban.
Pojďte pane …
Tehdy jsme to možná nevnímali, ale ti dva medvědi nám vlastně ukazovali, jak může vypadat opravdové přátelství.
Nebyli dokonalí. Hádali se. Zlobili se na sebe. Dělali chyby. Občas jeden druhého pořádně rozzlobil. Jenže nakonec si vždycky pomohli. Vždycky si odpustili. A vždycky pokračovali dál společně Možná právě proto působili tak skutečně.
Nebyli to pohádkoví hrdinové, kteří všechno zvládnou na první pokus. Byli jako sourozenci. Jako kamarádi z vedlejšího domu. Jako lidé, které člověk potká během života. A právě v tom byla jejich síla.
Pamatujete si ten pocit? Přijít ze školy. Hodit tašku do kouta. Vyběhnout ven. Hrát fotbal, schovávanou nebo jezdit na kole až do večera. A pak se vrátit domů právě včas, aby člověk stihl večerníček.
Internet tehdy nebyl součástí každodenního života. Televizních programů bylo jen několik a dětských pořadů nesrovnatelně méně než dnes. I proto se večerníček stal pravidelnou součástí rodinných večerů mnoha domácností.
Když dnes staré díly vidíme znovu, překvapí nás jejich tempo. Jak si dávají na čas. Jak nechávají prostor fantazii. Jak dokážou vyprávět jednoduchý příběh bez spěchu.Tehdy nám to ale nepřišlo zvláštní. Takový byl svět.
Svět, ve kterém cesta k vodě mohla být dobrodružstvím na celý díl. Svět, ve kterém byla vtipná kaše skutečně vtipná. Svět, kde dva medvědi dokázali proměnit obyčejný den v nezapomenutelný zážitek.
A možná právě proto si je tolik lidí pamatuje dodnes. Nejde totiž jen o samotnou pohádku. Jde o vzpomínky, které se s ní pojí. O večery doma. O chvíle strávené s rodiči a prarodiči. O pocit klidu, který si mnozí lidé s tehdejšími večerníčky spojují.
Pojďte pane…
Každá generace má své pohádkové hrdiny. Dnešní děti vyrůstají s jinými příběhy, jinými postavami i jinými obrazovkami. Je to přirozené. Přesto existují pohádky, které dokážou překročit hranice času.
Medvědi od Kolína mezi ně bezpochyby patří. Ne proto, že by byli technicky dokonalí. Ne proto, že by měli největší sledovanost. Ale proto, že v sobě nesou něco, co funguje i po desetiletích.
Klid. Laskavost. Humor. A přátelství, které nic nepředstírá.
Když dnes po letech uslyšíme jejich známou znělku, mnozí z nás se na okamžik vrátí zpátky. Do dětského pokoje. Na koberec před televizí. Do doby, kdy největším problémem bylo, jestli bude druhý den hezky a zda si budeme moci jít hrát ven.
A možná právě tehdy pochopíme, proč na ty dva medvědy nikdy nezapomeneme. Protože nebyli jen součástí televizního programu. Stali se součástí vzpomínek několika generací.
Stačí zaslechnout několik známých tónů a člověk se na chvíli vrátí tam, kde to všechno začalo. Někam kousek od Kolína. Tam, kde se potkali dva medvědi. A kde se s nimi, aniž jsme to tehdy tušili, potkala i velká část našeho dětství.
---
Seriál Pojďte pane, budeme si hrát vznikal ve studiu Krátký film Praha v letech 1965 až 1973. První snímek, Potkali se u Kolína byl natočen v roce 1965 jako samostatný film. Na jeho úspěch následně navázala další pokračování a seriál se zařadil mezi nejznámější díla československé animované tvorby.
