Kraj nad štolami, příběh Brandýska

Říkávali staří horníci z Kladenska, že kdo jednou sestoupí do země, už se nikdy úplně nevrátí na povrch. Ne proto, že by se ztratil, ale proto, že začne vnímat kraj jinak. Pole už nejsou jen polem, les není jen lesem. Pod každým krokem je cítit prázdno, ticho a práce těch, kteří tu byli před ním. A právě takový je i Brandýsek.

Na první pohled obyčejná obec mezi Kladnem a Kralupami. Klidná, rozložená v otevřené krajině. Jenže Brandýsek nikdy nebyl jen povrch. Pod jeho domy, cestami a lesy se rozprostíral svět, který patři ke stejnému celku jako slavné kladenské doly. Štoly, chodby a důlní díla tu netvořily izolované pokusy, ale byly součástí širšího důlního systému kladenského revíru, systému větveného, postupně budovaného a dnes už jen částečně zmapovaného.

Těžba v této oblasti měla dlouhou tradici. Nejprve se hledaly železité horniny, později se pozornost stále více obracela k uhlí. Jak se kladenské doly rozrůstaly, rozšiřovalo se i jejich podzemí. Vznikaly průzkumné štoly, spojovací chodby, odvodňovací díla. Některá měla krátký život, jiná sloužila desítky let. Ne všechna byla pečlivě zakreslena do map, mnohá existovala jen v provozních plánech nebo v paměti horníků.

Brandýsek byl jedním z míst, kudy se tento podzemní svět rozvětvoval. Horníci věděli, že když sestoupí pod Brandýsek, nejsou daleko od Kladna, alespoň ne v podzemním měřítku. Proudění vzduchu, odtok vody i směry chodeb prozrazovaly, že podzemí je propojené. Přesné trasy dnes často neznáme. Část dokumentace zanikla, část byla technická a nikdy se nedostala do veřejných zdrojů. Přesto je jisté, že Brandýsek byl plnohodnotnou součástí důlní krajiny regionu.

Tahle skutečnost se do krajiny zapsala nenápadně, ale trvale. Okolní lesy nejsou divoké náhodou, ale vyrůstají na místech, kde se kdysi kopalo, zkoumalo a opouštělo. Terén se tu místy propadá, vlní, mění směr. Jsou tu staré lomky, zasypané jámy, místa, kde se země chová jinak než o pár metrů dál. Nejsou označená, nemají cedule. Člověk je musí číst očima.

A právě z téhle zkušenosti vznikaly pověsti. Ne o příšerách, ale o zemi samotné. O tom, že se pod nohama někdy ozve dutý tón. Že v parném létě vane z lesa chlad. Že se mlha drží v místech, kde bývaly jámy. Nešlo o strašení, spíš o respekt. Horníci dobře věděli, že propojené podzemí má svá pravidla a že ne všechno, co je otevřené, je bezpečné.

Dnes už se v okolí Brandýska netěží. Země má klid. Ale paměť zůstala. Možná i proto si tu tolik lidí našlo cestu k toulání, hledání a objevování. Geocaching v okolí Brandýska není náhodným koníčkem. Kešky tu často vedou právě na místa, která mají minulost, ke starým lomům, podél zaniklých cest, k okrajům lesů, kde terén napovídá víc než mapa. Hledání krabičky se tu mění v hledání souvislostí.

Když se cesta stočí směrem k Čabárně, krajina se znovu promění. Dnešní vodní plochy kolem, působí klidně, skoro samozřejmě. Jenže i tady je minulost přítomná. Oblast byla součástí lomové činnosti, která po sobě zanechala otevřený prostor. Po ukončení těžby se jáma zaplnila vodou a příroda si postupně začala brát místo zpět. Bez plánů, bez spěchu.

Právě tady dnes stojí záchranná stanice AVES, součást areálu Čabárna. Místo, kde se nebere, ale vrací. Přivážejí se sem zranění volně žijící živočichové, ptáci, dravci, savci, oběti lidské činnosti i náhody. Dostávají tu čas, péči a někdy i možnost návratu do volné přírody. V krajině, která byla kdysi formována těžbou, se dnes léčí.

Když stojíš u hladiny rybníka, je těžké uvěřit, že pod klidem jsou kamenné stěny bývalého lomu. Že pod tichou hladinou leží historie práce, hluku a prachu. A přesto je to cítit. Ne jako tíha, ale jako hluboká souvislost. Čabárna je důkazem, že i místa poznamenaná průmyslem mohou získat nový význam.

Brandýsek a jeho okolí tak tvoří kraj, kde se prolíná podzemí s povrchem, minulost se současností. Kraj, který byl skutečnou součástí kladenských dolů a dnes je místem klidu, ticha a hledání. Ne každý poklad tu leží pod zemí. Některé jsou vidět až tehdy, když člověk zpomalí a začne naslouchat tomu, co krajina vypráví sama.

---

Krajina kolem Brandýska není hlasitá, ale není ani bezejmenná. Svou minulost nepřipomíná okázale, přesto ji nezapřela. Stojí tu památníky, hornické i válečné, tiché body v krajině, které nezvyšují hlas, ale vyžadují zastavení. Připomínají důlní neštěstí, lidské oběti práce i války, okamžiky, kdy se kraj i lidé dotkli svých hranic.

Hornická práce zde zanechala víc než jen podzemní chodby. Zanechala paměť. V zemi, která se místy propadá, v lesích, kde je chlad i v létě, i v těchto kamenných znameních, která říkají, že nic z toho nebylo samozřejmé ani zadarmo.

Brandýsek dnes působí klidně. Ne proto, že by zapomněl, ale proto, že si pamatuje. A kdo se u památníků zastaví a chvíli mlčí, ten pochopí, že minulost tu nezmizela. Jen se přestala ozývat nahlas

Wikipedia , Historie těžby , zvirevnouzi , Čabarna , Čabarna 2  , Michael , Kladno Akademická práce , Kladenská pánev , Stezky , Dějiny , Kladno , Doly