Článek
Stačí pár kroků lesem a krajina se náhle otevře. Pod skalním okrajem se pomalu vine řeka Berounka a kreslí do údolí široký meandr. Malochova skalka je tiché místo, kde se člověk zastaví a nechá oči bloudit po řece hluboko pod sebou.
Vyhlídka Malochova skalka nad Berounkou
Cesta sem není dlouhá ani náročná. Lesní pěšina se vine mezi stromy, místy přes kameny a kořeny. Vzduch tu voní jehličím a vlhkou půdou a v tichu lesa je slyšet jen vítr v korunách stromů a zpěv ptáků. Člověk má pocit, že každým krokem nechává ruch světa o něco dál za sebou.
Pak se mezi stromy objeví první kameny a svah se začne prudce sklánět dolů. Stačí ještě pár kroků a les náhle ustoupí. Před vámi se otevře pohled do širokého údolí Berounky.
Řeka se dole vine klidným obloukem mezi loukami a lesy. Z výšky působí téměř pomalu a rozvážně, jako by nikam nespěchala. Její meandr vytváří v krajině měkkou křivku, která je z vyhlídky krásně čitelná.
Malochova skalka, nenápadná vyhlídka v přírodním parku Berounka
Malochova skalka není dramatická skalní stěna ani vysoký útes. Spíš kamenný okraj nad svahem, kde si člověk může sednout na vyhřátý kámen a chvíli jen pozorovat krajinu. Vítr tu jemně rozhoupává větve borovic a jejich kořeny se drží ve skále, jako by tu rostly už celé věky.
Malochova skalka
Je to místo, které má zvláštní klid. Nikdo nikam nespěchá. Jen řeka dole plyne svým tempem a ticho lesa občas přeruší vzdálený hlas ptáka.
Pro děti je taková skalka malé dobrodružství. Kameny, kořeny stromů a výhled do hloubky vytvářejí pocit objevování. Sednout si na okraj skály a pozorovat řeku hluboko pod sebou je zážitek, který si snadno zapamatují.
Pro dospělé je to zase chvíle zastavení. Místo, kde se dá na okamžik zapomenout na každodenní spěch a jen sledovat pomalý tok řeky.
Proč se jmenuje Malochova skalka
Název vyhlídky připomíná českého botanika Františka Malocha, který se na přelomu 19. a 20. století věnoval výzkumu rostlin západních Čech. Tento plzeňský botanik a učitel systematicky zkoumal flóru regionu a podnikal četné botanické výpravy po Plzeňsku i dalších částech západních Čech.
Během svého života nasbíral desítky tisíc herbářových položek a významně přispěl k poznání místní květeny. Výsledky svého výzkumu shrnul mimo jiné v díle Květena Plzeňska, které patří mezi důležité práce o botanice tohoto regionu.
Malochova skalka
Skalní svahy nad Berounkou jsou botanicky velmi zajímavé. Díky slunné orientaci, suchému prostředí a specifickému geologickému podloží se zde daří teplomilným rostlinám, které jinde v krajině často nenajdeme.
Na počest jeho práce tak tato vyhlídka nese jméno Malochova skalka. Na místě se navíc nachází i pamětní deska připomínající tohoto významného botanika.
Přírodní památka Malochova skalka
Lokalita byla vyhlášena přírodní památkou v roce 1970. Cílem ochrany je zachovat zdejší skalní svahy s teplomilnou vegetací i charakteristický ráz krajiny nad řekou Berounkou.
Slunné skalní stráně vytvářejí specifické mikroklima, které umožňuje růst rostlin přizpůsobených suchému a teplému prostředí. Právě podobné lokality patří mezi botanicky nejcennější místa v údolí Berounky.
Naučná stezka Po stopách Františka Malocha
Malochova skalka je také jedním ze zastavení naučné stezky Po stopách Františka Malocha.
Tato stezka vede z plzeňské čtvrti Bílá Hora podél řeky Berounky až do obce Druztová. Má jedenáct zastavení a seznamuje návštěvníky s přírodou, historií i botanickým výzkumem tohoto regionu.
Na jednotlivých informačních tabulích se návštěvníci dozvídají nejen o životě Františka Malocha, ale také o rostlinách, které zdejší krajinu utvářejí.
Tiché místo nad řekou Berounkou
Malochova skalka patří mezi vyhlídky, které člověk snadno přehlédne na mapě. Není tu velká rozhledna ani turistické centrum. Jen skála, les a řeka hluboko pod vámi.
A možná právě proto má tohle místo tak zvláštní atmosféru. Stačí si sednout na kámen, dívat se dolů na meandr Berounky a chvíli jen poslouchat ticho. Řeka plyne pomalu, vítr se opírá do korun stromů a čas tu najednou běží o něco pomaleji.
Někdy jsou totiž ty nejhezčí vyhlídky právě ty, které člověk objeví téměř náhodou. Malochova skalka je jednou z nich.
---
Děkujeme za přečtení
Děkujeme, že jste se vydali po stezkách minulosti spolu s námi. Pokud vás podobné příběhy z cest, přírody a zapomenutých míst baví, můžete si přečíst další články na našem profilu:
https://medium.seznam.cz/autor/cenda155-23969
A pokud si raději příběhy poslechnete, najdete některá naše vyprávění také jako podcast:
https://podcasty.seznam.cz/podcast/po-stezkach-minulosti-s-cendou-a-eliskou
Budeme rádi, když se s námi vydáte na další cestu.
