Článek
V tichém koutě Nýřan zvané Humboldtka, stojí památník, který připomíná jednu z nejtemnějších událostí konce druhé světové války, transport smrti, který se v dubnu roku 1945 zastavil právě zde. Kámen s černou deskou a prostým nápisem dnes mlčky svědčí o utrpení lidí, kteří se nikdy nedočkali svobody.
Na jaře 1945 se nacistická říše hroutila a fronta se blížila. Z koncentračních táborů proto vyjížděly pochody smrti, evakuační transporty, jejichž cílem bylo přesunout vězně dál od postupující Rudé armády. Lidé, kteří tyto transporty absolvovali, byli vyčerpáni hladem, nemocemi a zimou. V dobytčích vozech, bez jídla, bez vody a naděje, mířili často k dalšímu utrpení nebo smrti.
Jeden z těchto vlaků projížděl 15. dubna 1945 Nýřany po trati Plzeň–Domažlice. Vězni byli převáženi po vlečce někdejšího Zieglerova dolu. Když se vlak zastavil, část z nich, podle archivních pramenů asi sto osob, se pokusila využít zmatku a uprchnout. Stráže však reagovaly krutě. Někteří vězni byli zastřeleni, jiní byli ubiti při pokusu o útěk. Místní kronika i dochovaná svědectví potvrzují, že řada obětí byla pohřbena anonymně v okolí, další těla byla odvezena neznámo kam. Přesný počet mrtvých z Nýřan se nikdy nepodařilo zjistit.
Památník Nýřany
Po válce se obyvatelé Nýřan rozhodli, že na toto místo nelze zapomenout. Již 14. dubna 1946 byl v parčíku na Humboldtce slavnostně odhalen památník obětem transportu smrti. Odhalení vedl farář Josef Limpouch, bývalý politický vězeň. Na čelní desce památníku stojí prostý, ale silný nápis:
„Věnováno věčné památce umučeným obětem z transportu smrti 15. 4. 1945.“
V roce 1988 byl památník upraven a obnoven, na čemž se podíleli místní obyvatelé, pracovníci národního výboru a důchodci z Nýřan. Je zařazen do evidence válečných hrobů pod označením CZE-3208-05936 a je oficiálně spravován městem Nýřany.
Pamětní kámen stojí dodnes mezi stromy, v klidném zákoutí, které láká k zastavení. Každoročně, zejména 9. května, se u něj konají pietní akty. Přicházejí sem zástupci města, školy i místní obyvatelé, aby položili květiny a vzpomněli na ty, jejichž jména se nedochovala.
Transport smrti, který projížděl Nýřany, byl jedním z mnoha podobných tragických přesunů, které koncem války prošly západními Čechami. Oběťmi byli lidé různých národností Poláci, Rusové, Češi, ale i další, kteří se dostali do nacistických lágrů. Někteří z nich se pokoušeli utéct, jiní umírali po cestě hladem a nemocemi. Místní obyvatelé se podle svědectví snažili pomáhat, podávali vězňům vodu a jídlo, i když za to hrozil trest smrti.
Památník na Humboldtce tak není jen připomínkou smrti, ale i tiché statečnosti obyčejných lidí, kteří nezapomněli na lidskost. V jeho stínu je cítit zvláštní klid, ten druh ticha, které mluví víc než slova. Je to místo, kde se historie dotýká přítomnosti a kde se člověk může zamyslet nad tím, jak tenká je hranice mezi civilizací a barbarstvím.
Kdo se vydá do Nýřan, najde památník snadno. Stojí nenápadně v trávě, obklopený zelení. Není monumentální, a přece působí hluboce. Připomíná, že i když mnozí z tehdejších obětí zůstali beze jména, jejich utrpení nezmizelo z paměti krajiny.
Pamatujme na ně, ne kvůli vině, ale kvůli úctě. Protože každé podobné místo nám připomíná, že svoboda, kterou dnes bereme jako samozřejmost, byla vykoupena i jejich bolestí.
