Pevnost Dobrošov, beton, který čekal na válku, jež nikdy nepřišla

Jsou místa, kde člověk instinktivně zpomalí. Ne proto, že by musel, ale proto, že krajina si to vynutí sama. Když vystoupáte nad Náchod směrem k Broumovské vrchovině, hluk města se postupně rozpustí v lese. Kroky zní najednou hlasitěji, vítr je opatrnější a ticho má zvláštní váhu.

Právě tady se rozkládá areál Pevnosti Dobrošov. Místo, které působí monumentálně a důstojně. Ač zde nejadeš żádné hradby, žádné věže. Jen nízké betonové objekty, částečně zapuštěné do země, s úzkými průzory mířícími do údolí. Stavby, které nebyly navrženy, aby byly vidět, ale aby vydržely.

Dobrošov je zvláštní památka. Není památníkem bitvy ani vítězství. Je památníkem připravenosti  a zároveň připomínkou rozhodnutí, které změnilo osud celé země bez jediného výstřelu.

Republika a její hranice

Československo vzniklo v roce 1918 jako stát s velkou nadějí, ale také s velkým problémem. Jeho hranice byly dlouhé, členité a z vojenského hlediska obtížně bránitelné. Nová republika se ocitla v prostoru, kde se zájmy velmocí střetávaly častěji než jinde.

Už v průběhu dvacátých let si československé vojenské velení uvědomovalo, že budoucí válka nebude připomínat zákopové boje první světové války. Vývoj dělostřelectva, letectva i mechanizovaných jednotek zásadně změnil charakter konfliktu. Zároveň sílilo Německo, které po roce 1933 otevřeně zpochybňovalo poválečné uspořádání Evropy.

Rozhodnutí vybudovat systém moderního opevnění nebylo gestem strachu, ale pragmatickým krokem. Československo se inspirovalo zahraničními vzory, zejména francouzskou Maginotovou linií, ale velmi rychle se vydalo vlastní cestou. Terén pohraničních hor, hustota komunikací i ekonomické možnosti vyžadovaly jiná řešení.

Vznikl promyšlený systém lehkého a těžkého opevnění, který měl zadržet nepřítele, zpomalit jeho postup a poskytnout čas pro mobilizaci a diplomatické kroky. Jedním z klíčových bodů tohoto systému se stal Dobrošov.

Proč právě Dobrošov

Náchodsko patřilo k nejcitlivějším místům celé obranné linie. Náchodský průsmyk byl historicky jednou z hlavních vstupních bran do českého vnitrozemí. Kdo by ovládl tento prostor, otevřel by si cestu směrem k Hradci Králové a dál do Čech.

Umístění dělostřelecké tvrze na hřebeni nad Náchodem bylo proto logickým krokem. Dobrošov měl kontrolovat hlavní komunikace, poskytovat palebnou podporu sousedním pevnostním úsekům a fungovat jako pevný uzel odporu. Nebyl zamýšlen jako osamocená pevnost, ale jako součást propojeného systému.

Projekt počítal s vybudováním dělostřelecké tvrze označené N-S 72, doplněné pěchotními sruby a lehkým opevněním. Celý komplex měl být schopen samostatné obrany i při úplném obklíčení.

Stavba a závod s časem

Stavební práce byly zahájeny v roce 1937. Československo už tehdy cítilo, že času není nazbyt. Politická situace v Evropě se rychle zhoršovala a hrozba ozbrojeného konfliktu byla stále reálnější.

Výstavba probíhala v mimořádně náročných podmínkách. Terén byl členitý, často zalesněný, přístupové cesty se musely teprve budovat. Betonáž masivních konstrukcí probíhala nepřetržitě, přerušení by znamenalo oslabení stavby. Dělníci pracovali v mrazu, dešti i letním horku, často ve vícesměnném provozu.

Současně vznikalo podzemí i nadzemní objekty. V hloubce desítek metrů byly raženy chodby, budována kasárna, sklady munice, strojovny i filtrovny vzduchu. Každý detail měl své místo. Pevnost musela být schopna fungovat v úplné izolaci, bez kontaktu s okolním světem.

Technické řešení patřilo ke špičce své doby. Silné železobetonové konstrukce, pancéřové prvky, vlastní zdroje energie i promyšlená ventilace měly zajistit dlouhodobou obranyschopnost. Přesto bylo zřejmé, že ne všechno se podaří dokončit včas.

Vojáci, kteří byli připraveni

Na podzim roku 1938 byly objekty na Dobrošově obsazeny československou armádou. Posádky tvořili převážně mladí muži, kteří si dobře uvědomovali význam svého postavení. Výcvik byl intenzivní, služba náročná a podmínky v podzemí daleko od pohodlí.

Denní režim byl přísně strukturovaný. Každý měl přesně určené úkoly a odpovědnost. Největší zátěží však nebyla fyzická práce, ale čekání. Dny se táhly v napětí, přerušované zprávami zvenčí, které byly stále znepokojivější.

Přesto převládalo přesvědčení, že pokud dojde k boji, pevnosti splní svůj účel. Dobrošov byl připraven bránit republiku.

Září 1938, konec bez boje

Mnichovská dohoda znamenala zlom, který zasáhl československé opevnění s plnou silou. Rozhodnutí čtyř velmocí, přijaté bez účasti Československa.

Pro posádky pevností to znamenalo rozkaz, který nikdo nečekal, opustit objekty bez boje. Část výzbroje byla demontována, citlivé zařízení zničeno, aby nemohlo být využito nepřítelem. Vojáci odcházeli z míst, která měli bránit, často s pocitem hořkosti a křivdy.

Dobrošov nikdy nevystřelil v boji. Beton, který měl čelit dělostřelecké palbě, zůstal stát v tichu.

Okupace a testy odolnosti

Po obsazení pohraničí převzala pevnosti německá armáda. Dobrošov se stal objektem technického zájmu. Němci zde prováděli zkoušky účinnosti svých zbraní, testovali průraznost munice a hodnotili konstrukční řešení.

Výsledky byly jednoznačné, československé opevnění vykazovalo mimořádnou odolnost. Betonové konstrukce obstály lépe, než se očekávalo, a potvrdily vysokou úroveň projektování i provedení.

Ironií osudu tak pevnosti splnily svůj účel alespoň dodatečně, jako důkaz, že obranný systém byl navržen správně. Jen mu nebylo dovoleno bránit.

Po válce ztratil Dobrošov svůj strategický význam. Část objektů byla využívána armádou, jiné zůstaly opuštěné. Podzemí postupně chátralo, vlhkost a čas si vybíraly svou daň. Beton však vydržel.

Zlom přišel až po roce 1989. Pevnosti se začaly znovu otevírat veřejnosti, vzniklo muzeum a místo se proměnilo v prostor paměti. Dobrošov dnes nepřipomíná vítězství ani porážku. Připomíná připravenost, která nebyla využita, a rozhodnutí, jejichž důsledky nesli jiní.

Dnes stojí pevnosti Dobrošova v krajině tiše a trpělivě. Ne jako relikt militarismu, ale jako svědectví své doby. Beton zůstal, lidé odešli, ale otázky přetrvaly.

Dobrošov není místem jednoduchých odpovědí. Je místem, kde si člověk uvědomí, že odvaha, práce a technická dokonalost mohou zůstat bez užitku, pokud o osudu země rozhodují jiní. A právě proto má toto místo smysl navštěvovat i dnes.

Wikipedia Dobrošov Český rozhlas Opevnění Dobrošov typ na výlet Netopýři. Deník Pevnost České noviny