Článek
Když se řekne „hrad“, většina lidí si představí masivní kamenné zdi, majestátní věž, stánek se suvenýry a placené vstupné. Templštejn je pravý opak. Schovaný hluboko v lesích na skalnatém ostrohu nad řekou Jihlavou, bez asfaltové cesty, bez plotů a bez hluku turistických atrakcí. Jako by se tu zastavil čas, a ponechal jen kameny, ticho a příběhy.
Kdo sem přijde, musí se rozhodnout. Buď chce být jen turistou, který si vyfotí zříceninu a odejde, nebo poutníkem, který se nechá místem pohltit. A právě lidé z druhé skupiny si Templštejn zamilují napořád.
Od středověku k dnešku
Hrad vznikl pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. Nechal jej vystavět rod pánů z Dobřínska – drobná šlechta s ambicemi kontrolovat zdejší kraj, obchodní stezky a přechody přes Jihlavu. Záměrně jej postavili na strmém skalním ostrohu: ze tří stran chráněn srázy a hlubokým údolím, ze čtvrté tehdejší přístupovou cestou, kterou bránila hradba a věž.
První zmínky o hradu pocházejí z roku 1281. Později se dostal do rukou pánů z Lipé, jednoho z nejmocnějších rodů Moravy. V roce 1401 je Templštejn zmiňován jako sídlo vladyků ze Lhoty. Když rod vymřel, hrad získal Pernštejn, pak Lichtenštejnové, a tím začal pomalý úpadek. V 16. století už byl Templštejn opuštěný. Nikdo ho nepřestavěl na pohodlné renesanční sídlo, nikdo neinvestoval do oprav. A tak se změnil ve zříceninu.
Jenže právě to mu dnes dává nezaměnitelný půvab. Nezničila ho válka ani cílená demolice. Rozpadl se sám, v tichu lesa, kde ho zakrývaly koruny stromů. Kdo k němu poprvé přichází, má pocit, že kameny ještě drží teplo pochodní, které tu kdysi hořely.
Templáři – pravda nebo legenda?
Název hradu svádí k závěru, že tu sídlili templáři, slavný rytířský řád, který spojoval vojenskou sílu s duchovním řádem. Ve skutečnosti žádné dochované písemné prameny neříkají, že by templáři Templštejn přímo vlastnili. Historici se shodují, že název vznikl dodatečně, patrně v době, kdy se templářská symbolika stala populární.
Ale v legendách přežívá jiná verze. Podle pověsti templáři před svým zatčením v roce 1307 tajně převáželi majetek z Rakous a Itálie do bezpečí. Měli využít systém menších pevností a jedno z posledních útočišť prý bylo právě Templštejn. Pod zemí se údajně nachází chodby, které ústí ke skalním výklenkům nad řekou.
Nikdo z archeologů nikdy nic podobného neodhalil. Ale lidé tvrdí, že když na hradě přespíte, uprostřed noci slyšíte skřípání kovu, jako by někdo brousil čepel. A že v pátek třináctého se z hradeb ozývají tiché kroky.
Jisté je jen jedno, templáři fascinují lidi už sedm set let. A Templštejn jejich tajemství živí dál.
Co na Templštejně skutečně uvidíte
Na první pohled možná jen ruiny, ale když se zastavíte, zjistíte, že zbytky dávných zdí mají svou logiku.
Vstupní brána, dnes jen torzo, ale jasně vidíte, kde kdysi stával padací most.
Hlavní palácová zeď, masivní, s částečně čitelným členěním podlaží.
Zbytky věže, kruhovité torzo bývalé obranné věže dodnes nabízí výhled do údolí.
Skalní terasa, ideální místo pro odpočinek, odkud máte řeku Jihlavu jako na dlani.
Je fascinující, že všechny kameny drží bez malty stejně pevně, jako když je stavěli. Důkaz důkladné středověké práce.
Jak se na Templštejn dostanete
Nejrychlejší cesta je z Jamolic (cca 2 km)
Parkování v centru obce, ideálně u kostela.
Lesní cesta vede mírným stoupáním, bez technických obtíží. Zvládnou i rodiny s dětmi.
---
Dobrodružná trasa, z Mohelna přes údolí Jihlavy
Začátek u hráze Mohelenské přehrady. Projdete kolem hadcové stepi, unikátní rezervace se stepní vegetací. Sestup do údolí, cesta podél řeky.
Prudší stoupání lesní pěšinou k hradu.
Vyrazte krátce před svítáním. Když z lesa vychází mlha a zřícenina se objevuje pomalu a beze zvuku, pochopíte, proč sem lidé po staletí chodí meditovat, vzpomínat nebo jen mlčet.
---
Legenda o zlatém pokladu Templštejna
Vypráví se, že při zániku řádu tu byl ukryt truhlicový poklad, zlaté kříže, listiny a prastaré meče. Hlídá ho duch templářského rytíře, který se zjevuje jen tomu, kdo vydrží na hradě celou noc bez jediného slova a obrácení.
Prý se o to pokusilo mnoho lidí, ale každý buď usnul, nebo utekl.
Jeden z Jamolic tvrdil, že opravdu spatřil bílou postavu v kápí. Když na ni zavolal, rytíř zmizel. „Kdybych mlčel, mohl jsem být bohatý,“ říkal prý u piva.
Možná si to vymyslel. Možná ne. Ale stojíte-li za soumraku v tichu mezi zdmi, není těžké uvěřit, že něco hlídá hrad dodnes.
