Článek
Tichý začátek, hlasitý konec
Byla to dobře naplánovaná akce Státní bezpečnosti. Od počátku roku 1950 rostl tlak komunistické moci na církev. Kněží byli označováni za „nepřátele lidu“, jejich víra za „překážku novému řádu“. A pak přišel rozkaz shora,během jediné noci vyklidit všechny mužské kláštery, internovat řeholníky a zničit strukturu církevního života v Československu.
V noci z 13. na 14. dubna 1950 vyrazily stovky příslušníků StB, armády i Lidových milicí. Každý klášter byl obklíčen, spojení přerušeno. Dveře se otvíraly pod tlakem pažeb a rozkazů. Mnichům bylo dáno jen pár minut, aby si sbalili to nejnutnější. Mnozí odmítli odejít,zůstali ve svých celách, modlili se a čekali.
Vstaňte, jménem lidu!
Výjevy z té noci byly podobné po celé zemi, od Vyššího Brodu po Želiv, od Teplé po Osek. Ve Vyšším Brodě se trapisté modlili růženec, když do kláštera vtrhli ozbrojenci. V Želivě, který se stal později internačním klášterem, se mniši drželi za ruce a zpívali Salve Regina, zatímco je odváděli pryč.
Přišli po půlnoci. Na dvoře stála auta, kolem samí ozbrojenci. Měli jsme pět minut. Než jsme došli na chodbu, slyšel jsem, jak v kostele rozbíjejí sochy…
Více než 2 000 řeholníků bylo během několika hodin odvlečeno do centralizačních klášterů, v Želivě, Oseku, Králíkách, Broumově či Podolínci. Tyto kláštery se změnily v uzavřené tábory, obehnané ostnatým drátem. Každý den přicházely nové rozkazy, noví hlídači. Kněží byli nuceni k práci v továrnách a polích, pod dohledem příslušníků StB.
Řada z nich nikdy neuviděla svůj domov. Někteří byli později odsouzeni ve vykonstruovaných procesech. Jiní zemřeli na následky věznění nebo vyčerpání.
Účel, rozbití ducha
Cílem nebylo jen rozbít církevní struktury, ale i víru samotnou. Režim chtěl, aby lidé zapomněli, že existuje jiná autorita než strana. Kláštery měly být vymazány z mapy i z paměti. Mnohé byly přeměněny na sklady, kasárna či nemocnice.
Ale víra se nedala zničit. Tajné mše, podzemní semináře a statečnost věřících dokázaly, že i v době temna lze najít světlo.
Akce K
Tichý odpor
Mezi internovanými byli i vzdělanci, hudebníci, lékaři, lidé, kteří se snažili pomáhat ostatním i v podmínkách nesvobody. V Želivě vznikla tajná knihovna, v Broumově se scházeli mniši ke společné modlitbě, přestože věděli, že riskují tvrdé tresty.
A přestože se o Akci K dlouhá léta mlčelo, pamětníci nikdy nezapomněli. Po roce 1989 se mnohé kláštery vrátily svým řádům, ale zdi stále nesou stopy oné noci.
Paměť, která nezmizela
Dnes na Akci K připomínají pamětní desky a vzpomínkové mše. Historici ji označují za jeden z největších útoků na svobodu vyznání v českých dějinách. Byla to noc, kdy se z víry stal zločin a z modlitby odvaha.
