Článek
Ranní Praha bývá nevyzpytatelná. Někdy hlučná, jindy překvapivě tichá. Toho dne patřila k té druhé variantě.
Nádraží působilo skoro ospale, lidé se pohybovali tišeji než obvykle a i světlo mělo měkčí barvu. Stojím s Eliškou u automatu na kávu a už samotný pohled na něj ve mně vyvolává pochybnosti.
„Chceš kakao nebo čaj?“ ptám se. „Ty si dej kávu,“ odpoví s pobaveným úsměvem.
Automat zabručí, kelímek spadne dolů. Napiju se, na okamžik se zarazím a s hranou důstojností pronesu. „Tak tohle není dobrý.“ Eliška se rozesměje. „To jsem ti mohla říct předem.“
Vlak přijíždí tiše, usedáme k oknu. Jakmile se rozjede, Praha začne pomalu mizet. Domy, sklady, koleje, všechno se rozpadá do plynoucích obrazů. Koleje pod námi drží pravidelný rytmus a krajina za sklem se otevírá.
Trať z Prahy vede podél Vltavy. To je prostý, ale hezký fakt, který si člověk uvědomí pokaždé, když sedí u okna. Řeka se vine mezi svahy, světlo se odráží na hladině a krajina má zvláštní klid.
„Dívej, tati,“ ozve se Eliška. Nad řekou se na okamžik objeví světlá silueta.
Zámek Nelahozeves, stojí nad Vltavou s typickou elegancí. Zámek pochází z 16. století a patří mezi významné historické dominanty regionu. Z projíždějícího vlaku je vidět velmi dobře. „Ten je krásný.“ „A Nelahozeves je rodištěm Antonína Dvořáka,“ dodám.„Vážně tady?“ „Ano. Narodil se tu v roce 1841.“
Vlak pokračuje dál a obraz zámku mizí stejně rychle, jako se objevil. Přesně tyhle krátké momenty dávají cestování vlakem jeho zvláštní kouzlo.
Za oknem se krajina postupně mění. Roviny ubývá, horizont se začne vlnit. Objevují se první tvary Českého středohoří. Krajina získává hloubku, kopce se zvedají z údolí.
Kalvárie
A pak se mezi svahy zaleskne voda. Labe. Široká řeka, která vytváří jeden z nejznámějších krajinných motivů severních Čech.
„To je ono?“ ptá se Eliška. „To je ono.“
Oblast, kam míříme, nese jméno Porta Bohemica – Brána Čech. Geografické označení pro průlom Labe Českým středohořím. Řeka se zde zařezává mezi skalnaté svahy a vytváří scenérii, která je v české krajině téměř unikátní.
Vystupujeme v krajině Žernosek, kde se Labe potkává se svahy a vinicemi. Cílem je vrch, který je v mapách veden jako Kalvárie.
Skalnatý rulový ostroh nad pravým břehem Labe. Z geomorfologického hlediska jde o výrazný krajinný bod, z turistického pak o známou vyhlídku. Lokalita je součástí CHKO České středohoří a zároveň přírodní rezervace Kalvárie, vyhlášené v roce 1993.
Stezka stoupá lesem. Zpočátku nenápadně, pak poctivěji. 😂 Vesnice zůstává pod námi, zvuky slábnou. Les má svůj klid, který se nedá napodobit.
„Ještě kus?“ ozve se Eliška. „Už jen krátký.“ Les se náhle rozestoupí. Na vrcholu skalního ostrohu stojí tři prosté dřevěné kříže. Tři kříže, místo je známé také jako Tříkřížový vrch. Existence křížů je historicky doložena již od roku 1587, což z nich činí jeden z dlouhodobých symbolů této části Českého středohoří. Současná podoba je výsledkem obnovy z roku 2009, jak dokládá pamětní deska přímo na místě.
Pamětní deska
Vyhlídka má přírodní charakter. Nejde o technicky vybudovanou terasu, ale o skutečnou skalní plošinu. Pohyb zde proto vyžaduje zvýšenou opatrnost, což je prostý, ale důležitý fakt.
Pod námi se rozprostírá údolí Labe. Řeka opisuje oblouk, svahy nesou vinice, krajina působí klidně a široce.
Eliška se zastaví. „To je… velké.“
Sedíme do trávy. Vítr vane od vody, studený a čistý. Kříže stojí proti obloze, tiché a samozřejmé.
„Proč jsou vlastně tři?“ ptá se.
„Historie to přesně nevysvětluje,“ odpovím. „Ale místní vyprávění ano.“
S místem je spojena známá lidová pověst, tradovaná v regionu. Vypráví o třech dívkách, které milovaly téhož rytíře z nedalekého hradu Kamýk. Když prý žádná z nich nemohla získat jeho přízeň, vystoupily na skálu nad Labem, vzaly se za ruce a skočily do řeky. Rytíř pak údajně nechal na jejich památku vztyčit tři kříže.
Je to příběh silný a působivý. Je však korektní dodat i druhou část reality, pověst není historicky doloženým faktem, ale součástí lidové tradice.
Vítr šumí v trávě. Labe dole plyne. Čas se na chvíli rozpadne na světlo a ticho.
Po chvíli Eliška vstane. „Hele.“ V trávě leží malý pomalovaný kamínek. Barevná drobnost, lidská stopa v krajině.
„Tak ho tu necháme pro dalšího,“ řekne.
Cesta zpět uběhne rychleji. Les, vesnice, nádraží. Svět se vrací do běžného rytmu.
Znovu stojím u automatu na kávu. Napiju se. Zarazím se. Eliška se na mě podívá s pobaveným výrazem. „Pořád špatná?“ „Pořád.“
A možná právě v tom je celé kouzlo podobných výletů. Nejen v krajině Porta Bohemica, v historicky doložených křížích na Kalvárii, ale i v těch obyčejných detailech. V ranním tichu, větru na skále a kávě, která chutná přesně tak, jak vypadá.
---
Od železniční stanice Velké Žernoseky se napojíte na zelenou turistickou značku, která vede podél Labe směrem k přírodní rezervaci Kalvárie. Trasa je zpočátku rovinatá a kopíruje řeku, následně se stáčí ke skalnímu ostrohu. Závěrečný úsek stoupá lesním terénem na vrchol Kalvárie – je to trochu zahul, ale výhled za tu námahu rozhodně stojí. Cílem je vyhlídka Tři kříže v oblasti Porta Bohemica, vzdálená přibližně 1,8 km.
Mapa
Kalvárie , Tři kříže , Porta Bohemica , Pověst , Nelahozeves ,
