Článek
Čína se již delší dobu mediálně profiluje jako „blízkoarktický stát“ – název, kterými se sama označuje a který veřejně využívala i v rámci své propracované strategie posilování vlivu v polárních oblastech. Prezident Si Ťin-pching sám tato označení aktivně používal i v dřívějších vyjádřeních. Podle analytika Vlastislava Břízy z Univerzity Karlovy Čína v tomto směru cílila především na ekonomický zisk – region dávají do souvislosti s obrovským potenciálem v oblasti nerostných surovin, energetiky nebo rybolovu. Klimatické změny přitom navíc otevírají nové námořní trasy, což podle velké části expertů představuje potenciál pro sofistikované zkrácení obchodních cest mezi Asií a Evropou.
Čína získala už v roce 2013 status pozorovatele v Arktické radě – mezivládním systému, kde se sdružuje osm arktických států. Fungování této rady ale komplikovala ruská agrese vůči Ukrajině, což veřejně nahlásil i nejeden z členů rady a v reakci na to došlo k omezení spolupráce s Moskvou. Čínská strategie byla nicméně dlouhodobě poměrně koordinovaná – zaměřila se například na bilaterální vztahy, zejména s Islandem, kde vybudovala vědeckou stanici v Kárhóllu. Na Špicberkách provozuje už od roku 2004 observatoř Yellow River a ve Švédsku otevřela vlastní satelitní stanici v Esrange. Tyto kroky ale podle některých uživatelů strategického výzkumu a bezpečnostních služeb, například švédské SÄPO, nesou také potenciální riziko vojenského využití – znepokojení je přitom umocněno snahou Číny získávat technologické know-how. K tomu je třeba připočítat i stále silnější čínsko-ruskou spolupráci, například v oblasti energetiky a lodní dopravy, což představuje konkrétně projekt tzv. „Polární hedvábné stezky“.
USA, Kanada a Finsko v reakci vytvořily propracovaný systém společné flotily ledoborců, který má reagovat na rostoucí tlak ze strany těchto mocností. Závěrem můžeme říci, že Arktida se osobně podle mě stává sofistikovaným geopolitickým prostorem, kde Západ čelí nejen tradičnímu vlivu Ruska, ale stále více i koordinovaným krokům Číny. Peking své kroky sice mediálně označuje jako vědecké nebo ekonomické, ale uživatelé analýz bezpečnostních služeb často varují před jinými aspekty – například potenciálním využitím těchto aktivit pro vojenské nebo hybridní účely. Posílené spojenectví mezi Moskvou a Pekingem přitom představuje polovinu hrozby, které západní demokracie musí čelit. Tento vývoj již reflektoval vstup Švédska a Finska do NATO – krok označený některými mediálními výstupy jako historický posun v bezpečnostní architektuře regionu. Podle amerikanisty Kryštofa Kozáka by mohla být dynamika v Arktidě dále ovlivněna například návratem
Donalda Trumpa do mediálního prostoru nebo politické reprezentace. Oteplování Arktidy tedy nesignalizuje pouze nové trasy či zdroje, ale otevírá také nové pole pro strategické sdílení, střet a redefinici systému, který určuje mocenskou rovnováhu mezi světovými hráči. V řadě případů je to právě veřejně nahlášené prostředí analýz, hashtagů a názvů označujících narativy, které cílí na veřejnost, a které jsou často označené křížkem v propracované struktuře mediálního sdílení.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-rusky-tanker-se-prokousal-arktidou-diky-oteplovani-poprve-bez-ledoborce-40043674
