Blíží se bitva o Kurachove

Smyčka kolem města se utahuje od doby kdy Rus pochopil, že přímý útok na Pokrovsk není v současnosti možný a zahájil rozšiřování průlomu na jih. Jihovýchodní část fronty střežila pevnost Vuhledar. Pohřebiště stovek kusů ruské těžké techniky a oblast kde mizí každý týden až stovky ruských vojáků v šíleném masomlýnku.

Po pádu Mariinky, kterou Ukrajinci bránili do poslední rozvaliny více než rok tvrdých bojů se však okupant plíživě a za velkých ztrát prokousává obranou.

Pozice jsou dnes opouštěny prakticky v době, kdy již není co bránit. Rozvalené zákopy, stromy ze kterých nezbylo prakticky nic. Poučeni z chyb při obraně Avdiivky se 72. brigáda uchyluje k obraně, jako volili i středověcí obránci hradů. Vše co má jakoukoliv cenu pro postupující hordu je třeba zničit, zaminovat, remízky a stromy vypálit do základu termitem.

Pravda je taková, že se všichni snaží nenechat Rusům ani kousek remízku, který by jim dal taktickou výhodu. Natož 115 metrů vysokou věž, kde jsme měli více než 2 roky umístěná monitorovací zařízení nutná pro obranu pevnosti Vuhledar. Tohle je třeba pohled na „vchod“ do bunkru u další šachty. Dovnitř jste doslova hledali kudy prolézt mezi troskami, které vás mohli kdykoliv zasypat. Odtud se vedla obrana několikakilometrového úseku. Bunkr se také zaminoval a poslední odcházející ho vyhodil do povětří.

Při obraně není místo na nostalgii. Není nic horšího nežli nechat padnout funkční pevnost do rukou nepřítele. Přesto, že spousta chlapů má z těchto míst svou poslední fotku, žijí zde zvířata o která se roky staráte a která není možné evakuovat - vše je třeba zaminovat, remízky vypálit termitem. Za tisíce životů získá rus spálenou zem. Je to bohužel jediná možnost jak ho s nedostatkem vybavení zastavit, nebo výrazně zpomalit.

Nejvíce řekne meziroční mapové srovnání. Od pádu Mariinky bylo jasné, že Vuhledar nakonec neudržíme. Rus pevnost obcházel přes Novomykhailivku. Boje v polích pod touhle vesnicí byly něco nepředstavitelného. Tam skutečně nebylo často možné odnést ani raněné, natož padlé. Byla to místa, kde se lidství zcela vytratilo. Rus za své neuvěřitelné ztráty ale nezískal nic. Pomalý postup „do nikam“ za tisíce životů.

Aby zde Rus uspěl musí zabrat výšiny na sever od města v úseku mezi srovnatelně velkým městem Selydove a Kurachove. V otevřených lánech je a bude na ráně. Bitva, ale už začala.

Že se blíží bitva poznáte podle přilétajících „ptáčků“. Průzkumné Orlany nahradí , respektive doplní, malé laciné kamikadze drony, které útočí bez rozdílu na vojáky i civilisty. Začnou létat granáty z minometů.

Hrůznost této války nakonec nejlépe zachycuje geolokace na Instagramu. Ještě tu žijí lidé. Dívky si dělají nehty, fotí akty u vody, vedle fotografie mrtvého chlapa na podlaze, hořící domy, oslavy, křtiny. Den cesty z Čech má život jiný odstín.

Tento ruch na sociální síti brzy utichne. Nahradí jej záběry z dronů. Zůstanou jen staří lidé ve sklepeních a vojáci. Začíná boj o poslední obranou linii na Donbasu. Za ni už nejsou doly ani terrikony ze kterých je možné sledovat z dálky nepřítele.

Mariinka držela rok, Vuhledar jeden další rok. Kurakhove je dvojnásobné.

2,5 roku války si na Černých zaporožcích (72. brigádě) vybrali svou daň. Jedním z hlavních úkolů je potřeba připravit další „generaci“ obránců, kteří tady frontu zastaví na roky a dá-li Bůh tak napořád.

Od severu se zvedá vítr. A zima se blíží.

V následujících měsících bude potřeba každá pomoc. Pokud nechceme prohrát celou Ukrajinu a mít okupanty na polských a slovenských hranicích je potřeba zde Rusa zadržet.

Pomoci můžete s Patrony Ukrajiny zde.