Mrakodrapy i kbelíky s výkaly. Tohle je Čína

Je to lunapark, který nám na globálním jevišti neustále cpe před obličej své blyštivé mrakodrapy, rychlovlaky a dokonalá chytrá města řízená umělou inteligencí. Nutí nás obdivovat svou dominanci v zelené energetice.

Když ale tu navoněnou fasádu seškrábnete, zjistíte, že stamiliony lidí, kteří tento stát vlastníma rukama vybudovali, dodnes kálí do přenosných kbelíků a o moderní medicíně si mohou nechat jen zdát. Je to země, která posílá sondy na Měsíc, zatímco jí v odlehlých provinciích mrznou děti v plesnivých ubytovnách.

Abychom pochopili tu gigantickou absurditu, musíme si nejdřív říct, s jakými penězi tenhle stát operuje. Od roku 1980 se čínský hrubý domácí produkt zvýšil 62krát. V roce 2025 atakoval hranici 19,4 bilionu amerických dolarů.

Čína se chlubí rekordním obchodním přebytkem, který přesáhl magickou hranici jednoho bilionu dolarů. Evropa je na jejích dodávkách závislá. Náš kontinent zaplavují levné solární panely od gigantů jako Jinko Solar, kteří díky štědrým vládním dotacím doslova vyhladili jakoukoliv západní konkurenci.

Země masivně investuje do čisté energie a staví gigantické solární parky.

Jenže hned vedle těch nablýskaných solárních panelů se odehrává úplně jiný příběh. Šedesát procent veškeré čínské elektřiny se stále vyrábí z toho nejšpinavějšího zdroje na planetě. Z uhlí. Čína je největším světovým těžařem a konzumentem této komodity.

Když se komunistická strana rozhodla, že je načase trochu pročistit smogem zamořená velkoměsta, aby elitám v luxusních čtvrtích nečoudilo pod nos, prostě zakázala lokální uhelná topeniště. Úředníci vtrhli na venkov a milionům chudých rolníků doslova zabavili jejich kamna. Vnutili jim zelenou energii, na kterou tito lidé nemají peníze. Výsledek? Brutální energetická chudoba dnes zasahuje třetinu všech venkovských rodin. Zatímco nad nimi sviští supermoderní drony, oni v tuhých mrazech ve vlastních domech netopí vůbec.

Navíc tu dodnes funguje šílený byrokratický apartheid ve formě demarkační linie, která dělí Čínu na sever a jih. V 50. letech úředníci od stolu rozhodli, že dotované centrální vytápění bude budováno výhradně ve městech severně od této čáry. Na jih od této linie, v oblastech, kde v zimě běžně mrzne, státní topná infrastruktura prostě chybí. Představte si tu schizofrenii. Stát buduje kvantové počítače, ale desítky milionů jeho vlastních lidí nutí přežít zimu bez radiátoru jen proto, že jejich dům leží o pár metrů jižněji od imaginární čáry nakreslené před sedmdesáti lety.

Největším ztělesněním tohoto strukturálního pokrytectví jsou chytrá města. Vláda napumpovala astronomické miliardy dolarů do projektů, jako je Nová oblast Siung-an.

Tvoří ji ekologické laboratoře budoucnosti, kde všechno řídí umělá inteligence, od dopravy až po spotřebu elektřiny. Ulice lemují obnovené mokřady a třpytivé prosklené budovy. Je to výkladní skříň dokonalosti.

Ale kdo tuto dokonalost vybudoval? Těžkou práci odedřelo více než 300 milionů takzvaných migrujících pracovníků z venkova. Tito lidé holýma rukama míchali beton a svařovali ocelové kostry oněch mrakodrapů. Ale jakmile byla práce hotová, systém jim zabouchl dveře před nosem.

Čína totiž uplatňuje krutý systém registrace domácností známý jako chu-kchou. Ten váže právo na nemocnici, dotované bydlení nebo školu pro děti výhradně k místu trvalého bydliště. Bohaté megapole se tak brání přívalu chudých.

Pro migranty to znamená, že se legálně nemohou usadit ve městě, které sami postavili. Stát tak vytvořil obrovskou plovoucí populaci bezprávných dělníků. A tahle masa lidí musí někde spát.

Vznikl tak fenomén Krysího kmene. Přímo v Pekingu, hluboko pod zářícími neony a butiky světových značek, přežívá až milion lidí v nelegálních, stísněných betonových bunkrech. Tyto bývalé protiletecké kryty draví pronajímatelé rozsekali na temné kóje o velikosti postele. Zdi požírá černá plíseň, ventilace neexistuje a desítky rodin sdílejí jednu páchnoucí toaletu.

Ti lidé nejsou žádní vyvrhelové. Jsou to pošťáci, kuchaři a uklízečky, bez kterých by nablýskaný Peking do tří dnů absolutně zkolaboval. Nahoře se v luxusních restauracích podává kaviár, zatímco pár metrů pod podlahou dřepí kuchař v plesnivé kobce, protože legální nájem na povrchu je pro něj absolutní utopií.

VÝZVA EDITORA: Pokud vás děsí představa světa, kde státní aparát mrznoucím lidem nutí utopii za peníze, které nemají, podpořte ty, kteří těmto režimům právě teď čelí se zbraní v ruce v nelidských podmínkách zákopové války. Podpořte Operaci Sokol, vyjádříte tím i podporu naší práce. Děkujeme.

Zatímco se miliony lidí dusí v podzemí, čínské elity se projíždějí v nejnovějších elektromobilech. Automobilka BYD už na globálním trhu tvrdě drtí Teslu a technologický gigant Xiaomi se zapojil do rvačky o tržní podíl se svým vozem SU7.

Vypadá to jako triumf inovací, aerodynamický zázrak zabalený do prémiového designu. Ale i tady narazíme na syndrom luxusního obleku na špinavém těle.

Je to jako bizarní módní výstřelek Kim Kardashian, která v roce 2025 začala prodávat předražené a zcela zbytečné paruky pro ohanbí. Prodáváte lidem nesmysl zabalený do elitního marketingu.

Přesně tak funguje i čínský technologický boom. Když se podíváte na žebříčky kvality, onen opěvovaný model Xiaomi SU7 skončil na posledním, 29. místě mezi velkými elektrickými sedany na domácím trhu s děsivým počtem hlášených závad.

To nejabsurdnější ale přišlo, když stovky majitelů podaly na automobilku hromadnou žalobu. Zaplatili si tisíce dolarů za příplatkovou karbonovou kapotu, která měla mít speciální vzduchové kanály pro dokonalou aerodynamiku a chlazení.

Zákazníci ale vzali obyčejné papírové kapesníčky a zjistili pravdu. Kanály byly úplně falešné. Neprošel jimi ani vánek. Prodávají vám budoucnost, ale reálně dostanete jen odfláknutý kus drahého plastu, u kterého automobilka potichu přizná, že její marketing byl tak „trochu matoucí“.

Stejně jako falešné vzduchové kanály selhává i čínský příslib nekonečné prosperity pro mladou generaci. V okolí obřího trhu práce v průmyslovém Šen-čenu vznikla subkultura mladých mužů, kterým se ironicky přezdívá Bohové ze San-che.

Jsou to děti venkovských migrantů. Ztratili vazbu na půdu, ale elitní velkoměsta je mezi sebe nikdy nepřijala. Utekli před systémem takzvaných kravských koní, kde se dře od úsvitu do soumraku, šest dní v týdnu. Narazili na zeď nesplnitelných továrních kvót.

A tak to prostě vzdali. Neorganizují žádné revoluce, neházejí kameny. Jen si lehli.

Aplikovali filosofii totální rezignace. Vezmou podřadnou jednodenní fušku a výdělek okamžitě utratí v té nejšpinavější internetové kavárně, kde pak tři dny hrají hry, nespí a zvracejí na ulici. Žijí z pár dolarů na den.

Zatímco na plátnech Jumbotronů běží státní reklamy na pracovitost a budování silného národa, miliony mladých kluků pomalu hnijí v digitálním zapomnění internetových heren, protože je to jediný prostor, který ještě mohou ovládat. Jsou živým důkazem státu, který z lidí vysaje energii jako z jednorázové baterky a prázdný obal prostě zahodí.

Ten nejodpornější zločin na vlastní budoucnosti ale Čína páchá na těch nejmenších. Všichni známe ten západní trend, kdy mladí posedle nakupují plyšová monstra zvaná Labubu s obličejem skřeta, aby ulevili své úzkosti z budoucnosti.

V Číně není chudoba o plyšácích, ale o destrukci dětských mozků. Stát investuje biliony do vývoje umělé inteligence, ale polovina jeho obyvatelstva dodnes nemá pořádné vzdělání.

Akademičtí výzkumníci ukázali, že čínský zázrak čtyřicet let parazitoval na bezedné studnici levné síly. Drtivá většina dělníků v montovnách nikdy neviděla střední školu. Nyní, když mzdy rostou a továrny se plní roboty, hrozí, že až 300 milionů nekvalifikovaných lidí spadne do existenční černé díry.

A u těch nejmladších je katastrofa nevratná. Obrovské terénní výzkumy zjistily, že přes 80 procent venkovských dětí do tří let vykazuje zpoždění v kognitivním, motorickém nebo jazykovém vývoji.

Důvodem je těžká chudokrevnost z tragicky nevyvážené stravy plné levných sacharidů a absence jakékoliv rodičovské stimulace. Zatímco matky dřou stovky kilometrů daleko v továrnách na chytré telefony, jejich děti vychovávají apatické babičky, které nemají peníze na knihy ani na hračky. Stát vyvíjí rakety, ale třetinu svých dětí nechá v raném věku mentálně zakrnět.

Vláda se tento vzdělávací deficit pokusila zalepit byrokraticky. Zrušila lokální malotřídky a nahnala venkovské děti do obřích, levně postavených internátů.

Tam děti v zimě trpěly takovou zimou, že se jim tajně topilo nekvalitním uhlím, což nezřídka končilo otravou oxidem uhelnatým. A protože většina těchto státních továren na vzdělání neměla uvnitř bezpečné záchody, malé děti se raději hromadně pomočovaly strachy do postelí, než aby šly potmě přes dvůr.

Celý tento brutální systém nedávno vedl k absolutní tragédii, když v provincii Che-nan uhořelo třináct malých dětí v přeplněném pokoji poté, co chytla laciná přikrývka. Místo sebereflexe stát prostě pozatýkal pár místních ředitelů a jel dál.

Tato hrůza vyvolala paniku a zoufalé venkovské matky se začaly masivně stěhovat do měst, aby si tam pronajaly předražené kumbály a uchránily děti před internáty.

Celé to završuje naprostá infrastrukturní asymetrie. Čína vám dokáže vybudovat celou flotilu elektrických tahačů, ale desítkám milionů vlastních občanů nedokázala zařídit splachovací záchod.

Ještě před nedávnem stamiliony venkovanů házely výkaly na hnojiště a do přenosných kbelíků u postelí. I v oné supermoderní Šanghaji vymýtily úřady kýblové toalety z centra města teprve loni. Představte si, že děláte byznys v 50. patře mrakodrapu a dole se rolník snaží nenápadně vylít kbelík plný fekálií.

Ve fungujícím světě by do takových oblastí nastoupily charity a neziskovky. Ale čínský aparát v záchvatu paranoie veškerou sociální pomoc omezil. Nechat si pomoc znamená ukázat slabost systému. Zahraniční charity spadají rovnou pod policii. Občanské iniciativy se ze strachu raději samy zrušily, aby je nikdo neoznačil za cizí agenty.

Je to bizarní křeč. Stát je naprosto imunní vůči protestům, monitoruje každý krok svých občanů na internetu, ale zároveň je tak zranitelný a plný strachu, že raději nechá rolníky umírat na infekční průjmy, než aby dovolil vznik nezávislé instituce, která by mu pomohla.

Když se podíváte na všechna ta data, omyjete ten levný parfém a sundáte oblek od Armaniho, zjistíte, že čínský zázrak je vlastně sociální sebevražda.

Drtivá propast mezi elitou se smartphony v nablýskaných kancelářích a ztracenými generacemi hnijícími v ubytovnách a podzemních kobkách je dlouhodobě neudržitelná. Je to model postavený bez oken a s ucpanou ventilací.

Ale právě v tom absolutním temnu, v těch kójích pod Pekingem a internetových hernách v Šen-čenu, dříme něco, s čím nedokáže pohnout žádný cenzor ani algoritmus umělé inteligence. Lidská odolnost.

Výzva editora: Dokud budou na světě existovat takovéto zrůdné systémy, má smysl jim vzdorovat. Přispějte i vy svou kapkou do boje za svobodu, aby ze vzdoru mohl vzniknout mocný pramen. Podpořte Operaci Sokol. A berte to i jako poděkování, za naši práci. Děkujeme.

Mezinárodní měnový fond (Data a statistiky HDP Číny): https://statbase.org/data/chn-gdp-imf-data/

Bloomberg (Report o exportu a rekordním obchodním přebytku): https://www.bloomberg.com/news/articles/2026-01-14/china-ends-2025-with-1-2-trillion-trade-surplus-as-exports-soar

Ember (Komplexní analýza čínské energetické tranzice 2025): https://ember-energy.org/app/uploads/2025/09/China-Energy-Transition-Review-2025.pdf

Rhodium Group (Analýza budoucnosti globálních dodavatelských řetězců): https://rhg.com/research/china-and-the-future-of-global-supplychains/

ArenaEV (Zpravodajství o žalobách a problémech s kvalitou vozu Xiaomi SU7): https://www.arenaev.com/xiaomi_su7_faces_quality_concerns_some_owners_sue_the_company-news-4701.php

China Daily (Reportáž o vyšetřování tragického požáru na internátní škole Yingcai): https://www.chinadaily.com.cn/a/202512/18/WS69435439a310d6866eb2f3af.html

State Council (Oficiální dokumenty o urbanizaci a úpravách systému Hukou): https://english.www.gov.cn/news/202408/03/content_WS66ad8b4fc6d0868f4e8e9b67.html

UNICEF (Iniciativa za lepší hygienické podmínky na venkovských školách): https://www.unicef.cn/en/stories/rural-schools-make-children-feel-home-away-from-home