Mráz z Kremlu: Tichá smrt ukrajinské energetiky

Ve válce platí, že nejnebezpečnější jsou ty operace, které nevidíte. Poslední měsíce jsme na sociálních sítích s uspokojením sledovali plameny šlehající z ruských ropných rafinerií, zasažených ukrajinskými drony. Považovali jsme to za spravedlivou odplatu a chytrý asymetrický tah. Jenže zatímco naše pozornost byla upřena na tento „hlasitý“ oheň, unikla nám v tichosti probíhající, mnohem systematičtější a fatálnější destrukce na druhé straně.

Kreml změnil strategii. Už nejde o dočasné výpadky proudu, jaké jsme viděli v zimě 2022/23, kdy se cílem staly především rozvodny a transformátory. Nyní, od března 2024, probíhá druhá, daleko ničivější fáze: cílená likvidace samotné generace elektrické energie. A Rusko je v tom mrazivě úspěšné.

Zapomeňte na dočasné opravy. Ruské rakety a drony nyní s chirurgickou přesností míří na strojovny a turbíny tepelných a vodních elektráren. Údaje jsou zdrcující. Podle zpráv ukrajinských představitelů a energetických společností ztratila země k říjnu 2025 odhadem 80 % kapacity svých tepelných elektráren a desítky procent výkonu hydroelektráren. Celkově byla vyřazena zhruba polovina veškeré předválečné výrobní kapacity. To není poškození. To je strategická demolice.

Tato kampaň „spálené země“ se nezastaví před ničím. V tichosti zmizely i symboly ukrajinské energetické budoucnosti. Opakované útoky, jako ty hlášené v polovině října, systematicky poškozovaly zařízení společnosti DTEK, největšího soukromého investora v zemi. To zahrnuje i největší větrnou farmu Tylihulska v Mykolajivské oblasti. Zprávy a fotografie hořících turbín tak nejsou jen izolovaným incidentem – jsou symbolem likvidace diverzifikované energetiky. Zdroje větrné energie jsou kompletně v troskách.

Jediné, co drží ukrajinskou síť nad vodou a brání totálnímu kolapsu, je jaderná energie. Tři funkční jaderné elektrárny na území kontrolovaném Kyjevem nyní vyrábějí drtivou většinu elektřiny. Kreml se (mimo okupovanou Záporožskou JE) prozatím neodvážil na reaktory přímo zaútočit raketami, pravděpodobně z obavy z mezinárodní reakce na jaderný incident.

Jenže tato sázka na jadernou kartu je křehká. Jaderná elektrárna není ostrov. Potřebuje stabilní síť, do které dodává energii, a zároveň z ní odebírá energii pro své vlastní systémy, především chlazení. Pokud bude okolní infrastruktura – rozvodny a vedení – zničena, elektrárna se musí nouzově odstavit, což se stalo například u největší jaderné elektrárny v zemi. Bez vnějšího proudu spoléhá na dieselové generátory, což je, jak jsme se opakovaně přesvědčili v Záporoží, extrémně rizikový stav. Rusku stačí zničit propojovací body, aby jaderné giganty efektivně oslepilo a ochromilo. Operátorům pak nezbývá nic jiného než zdroj odstavit.

Co se stane, když se tento plán podaří dokončit? Scénář je dystopický. Nejde jen o to, že lidé nebudou moci svítit nebo nabíjet telefony.

Situace je kritická, ale ne beznadějná. Řešení jsou na stole, vyžadují však okamžitou a masivní reakci.

Prvním je samozřejmě aktivní protivzdušná obrana (PVO). Ukrajina zoufale potřebuje více systémů krátkého a středního dosahu (jako jsou Gepard, Skynex nebo C-RAM), které dokáží chránit konkrétní energetické objekty před roji dronů a raketami.

Cenově dostupné jsou také mobilní týmy protivzdušné obrany, které nejsou tak efektivní jako moderní systémy typu Skynex, ale zato jsou cenově dostupné a lze je nasadit ve velkém množství i v lokacích blízko linie, kde je nasazení moderních a drahých systémů příliš riskantní.

Druhým je propojení s Evropou. Ukrajinská síť je propojena s evropskou ENTSO-E, což umožňuje nouzový import. Jenže kapacita je omezená. Ačkoliv byla před pár dny navýšena na 2,1 GW (2100 MW), je to jen zlomek ztraceného výkonu, který se počítá v desítkách GW. Je to záchranné lano, ale příliš tenké na to, aby udrželo celou zemi.

Třetím, a fascinujícím řešením, je pasivní obrana. Ukrajinci (a jak se ukazuje, i Rusové) začínají ve velkém nasazovat inovativní a zároveň prastaré metody. Kolem klíčových transformátorů rostou klece a pevné bariéry. A co víc, k ochraně před drony se nasazují bariérové balóny a sítě. Je to paradoxní obraz války 21. století: technologie masivně nasazená za druhé světové války chrání cíle před hrozbami z roku 2024. Během bitvy o Británii sloužily k tomu, aby donutily německé bombardéry létat výše. Později, během útoků střelami V-1 v roce 1944, se ukázaly jako klíčová součást obrany, která dokázala zachytit a zničit stovky těchto „létajících bomb“ dříve, než dopadly na cíl.

Čeká nás dlouhá a rozhodující zima. Zatímco Ukrajinci bojují o přežití na frontě, v zázemí začal tichý boj o volty a watty. Pokud v tomto boji prohrají, následky pocítí celá Evropa v podobě další uprchlické vlny. Nelze jen přihlížet. Winter is coming.

Pomáhejte dál

Staňte se Strážcem nebes a podpořte českou iniciativu mobilní protivzdušné obrany. Je potřeba skutečně přiložit ruku k dílu.

POMOCI MŮŽETE ZDE: https://donio.cz/operace-strazci-nebes

Citované zdroje: