Článek
Summit Evropské unie, očekávaný s napětím od Washingtonu po Kyjev, skončil dohodou o poskytnutí „půjčky“ ve výši 90 miliard eur na podporu Ukrajiny v letech 2026 a 2027. Na povrchu se zdálo, že Evropa opět našla jednotu. Pod tímto nánosem diplomatické politury se však skrývá složitá síť finančního inženýrství a politických polopravd.
Reportáž odhaluje dva protichůdné narativy, které jsou ve své podstatě iluzorní. Na jedné straně stojí triumfální prohlášení českého premiéra Andreje Babiše, že Česká republika se vyvázala z garancí a „za nic neručí“. Stejnou linku svým voličům přednesl i Fico a Orbán. Na straně druhé stojí oficiální linie Bruselu, tvrdící, že jde o standardní půjčku, i když jde o promyšlený mechanismus, který se blíží daru, protože podmínky pro splácení jsou vázány na událost, která téměř s jistotou nenastane - placení válečných reparací Ruskem. K tomu se ještě dostaneme.
Dar převlečený za půjčku
Pojmenujme věci pravými jmény. To, co Brusel schválil pod názvem „půjčka“, je ve skutečnosti finanční konstrukce, která přenáší břemeno splácení do mlhavé budoucnosti. Je to mechanismus, jak legálně poslat Ukrajině peníze, které nebude muset vracet z vlastního rozpočtu, dokud nezíská reparace od agresora.
Smrt „Reparační půjčky“ a zrození „Plánu B“
Po několik týdnů zněl z Bruselu příběh: agresor zaplatí ze zmrazených aktiv svou vlastní porážku. Plán „Reparační půjčky“ měl mobilizovat 210 miliard eur z aktiv ruské centrální banky, která leží převážně v EU. Tento plán však v tichosti zkolaboval dlouho před summitem. Narazil na tvrdý odpor Belgie, domova clearingového centra Euroclear.
Belgická vláda pod vedením premiéra Barta De Wevera varovala, že přímá konfiskace nebo rizikové použití těchto aktiv by vedlo k právnímu chaosu. Ruská centrální banka již podala žaloby a De Wever se obával, že by Euroclear – instituce držící 190 miliard eur ruských aktiv – mohl čelit bankrotu. Belgie požadovala od ostatních států EU neomezené státní záruky za případné škody, což Berlín, Paříž i další odmítli.
To, co bylo schváleno, je proto „Plán B“: Makrofinanční asistence (MFA) financovaná dluhopisy, které vydává EU na kapitálových trzích. Ve skutečnosti si půjčuje Unie od globálních investorů a tyto prostředky poskytne Ukrajině. Ruská aktiva do toho vstupují jen okrajově – generují „windfall profits“ (neočekávané zisky z úroků) ve výši cca 3 miliardy eur ročně, což pokryje úroky, ale nikoliv jistinu. Jistina – oněch 90 miliard – visí ve vzduchu a je kryta rozpočtem EU.
Babišova iluze - půjčka nás nic nestojí
Andrej Babiš, Robert Fico a Viktor Orbán se po summitu prsí, jak skvěle to zařídili. Babišovo tvrzení „naše země za nic neručí“ je sice právně podložené, ale ekonomicky nebezpečné. Je to marketingový trik, který maskuje tvrdou realitu provázanosti evropských ekonomik.
Co je to "Posílená spolupráce"?
Babiš technicky využil tzv. posílenou spolupráci (Enhanced Cooperation) dle článku 20 Smlouvy o EU. To je mechanismus, který umožňuje skupině států (zde 24 zemí) postupovat v integraci rychleji, zatímco ostatní (CZ, HU, SK) zůstávají stranou. Závěry summitu skutečně uvádějí, že mobilizace zdrojů pro tuto půjčku „nebude mít dopad na finanční závazky“ těchto tří zemí. Právně tedy Babiš nelže – český ministr financí nebude muset posílat do Bruselu peníze na splátky tohoto konkrétního dluhu. Má to své ale…
Proč je to přesto klamání voličů
Problém je v tom, co Babiš neříká. I když nepodepsal papír s garancí, Česko nese riziko dál, protože jej nese celá evropská ekonomika. Ta, nikoliv Ukrajina je v konečném důsledku garant půjčky, pokud pro Ukrajinu nenastanou podmínky ke splácení. K tomu se ještě dostaneme.
- Systémové riziko: Česká ekonomika je pupeční šňůrou napojena na Německo. Pokud by došlo k defaultu Ukrajiny a břemeno 90 miliard eur dopadlo na rozpočty 24 zemí v čele s Německem, německá ekonomika zpomalí. Pro české exportéry to znamená ztráty v řádu desítek miliard korun – peníze, které Babiš „ušetřil“ na papíře, ztratíme v reálné ekonomice na zakázkách a tržbách. Kromě toho se sníží odvody Německa do společné kasy EU a to bude druhá facka české ekonomice.
- Ztráta kontroly: Tím, že se Babiš „vyvázal“, se dobrovolně vzdal hlasovacích práv. O tom, jak se 90 miliard eur utratí kousek od našich hranic (jaké firmy dostanou zakázky na obnovu, kam půjdou investice), budou rozhodovat jiní – ti, kteří nesou riziko. České firmy tak pravděpodobně přišli o lukrativní příležitosti při obnově Ukrajiny.
Babišův v pravdě švejkovský tah tak neudělal pouze díru v soudržnosti a trochu ostudy, ale bude mít i reálné ekonomické dopady. Ze své podstaty je klamáním veřejnosti, že se nás půjčka nijak nedotkne.
🛑 VÝZVA ČTENÁŘŮM: Jedni hrají hry, zatímco druzí platí krví
Zatímco politici v Bruselu hrají slovní hry s miliardami, které jsou zatím jen na papíře, a řeší, kdo ponese jakou záruku, na východní frontě dochází munice a vybavení reálným lidem. My zde analyzujeme politické iluze, oni čelí dělostřelectvu.
Pokud vám dává smysl hledat pravdu v chaosu a nenechat se opít rohlíkem, podpořte prosím i ty, kteří brání naši svobodu fyzicky. Ti si zaslouží naši největší pozornost. Jsou naším štítem proti temnotě. Právě jim patří dík a pro ně tvoříme tento obsah.
Poslat jim trochu energie a naděje můžete zde: https://donio.cz/nadeje-2026
Rusko nikdy neplatí své dluhy
Mnozí evropští lídři se chlácholí nadějí, že Rusko nakonec přece jen zaplatí. Že pod tlakem sankcí a zmrazených aktiv Moskva ustoupí a uhradí válečné škody, čímž se splatí i ona 90 miliardová půjčka. Historie však ukazuje, že tato naděje je postavena na neznalosti ruské mentality a dějin. Rusko má stoletou tradici neplacení dluhů a krádeží cizího majetku. Pokud by měl existovat ruský šlechtický rod, tak by určitě neměl na štítu motto „Lannisterové vždy platí své dluhy“. Spíš by to bylo něco jako „Neplatíme nikdy a nikomu.“ a Češi by na něj po nocích kreslili nápisy „a krademe kola a hodinky“.
Bolševický podvod 1918: Největší bankrot v dějinách
Dne 8. února 1918 vydal Všeruský ústřední výkonný výbor dekret o anulování státních půjček. Leninova vláda škrtem pera vymazala veškeré dluhy carského Ruska i Prozatímní vlády.
